ćebe. — Ja ći to ešče ňevjeřim. Stuž před ščirem nebem přísahu, po-kudź svjet svjetem buďe, že už pro mňe neprídeš." I tuž mame tu bídu na tim svjeée.

(Vypravěč unáhleně skončil, čekali kupci. — A jak končíte své bajky? — Ezli se mi to spomi: Ja sem popad zvonec, a už te bajce je konec. Konec te bajki, bo celinder mi puk a ja do luska fuk. A lampička huk, ja do luska hup.)

Jeden chłop bił v lese na dřevo, moc dřeva, a taka biła f tim lese špatná cesta, aňi hned ňemuch vijet. E tuž ene jechał. Šla za ňim taka, stara bapka a prosiła ho, abi ju vzal na ten vús. „Babo, pravi, ňemožu tu aňi vijec, ale sedni se na rozvoru na zadek (co vitičuje)." Dobře, baba se sedla'a jechali...Přijechali do te dže-dźini, no tož chłop, tam bil šenk, on tam skruťil, a baba slezla. A ptala se ho, co chce za to. „Co biś mi tam babo dala! Sama ňemaš ňic. A ňic!" pravil. — No vice vi co, vi se možece co vizvolič. — A! (tam bilo vesele) b ještě tam do teho zola, pravi, tam jeden tancuje a velmi se češi, a šprimi robi. Tak mu radi ňeňi, to ja přidu k němu a tag ho ene klapnu (na rameno), a mňe žáden ňebudže vidžeé ene vi. A jag ho ona klapla (pomacała), tož zavřesknul jéee i vivračil se na zem. I tuž veselňici hleďeli, co se to zrobiło, tuž vzali toho veselňika a museli ho vinisc do domu. I doma umřel. Pravila ta baba tomu formanovi: „Tož možece bić za doktora, tich luďi uzdravjac, ale to vam tele poviedam: kaj vi přiďefe do kereho stavena ku nemocnému a ja budu stać ve hlavje, to řekňice: už ňeňi ku pomoci — a jak v nohoch, áa to ňeňi tag zle, to mu ešče pomôžem." A on si vzal troška vodi ze sebu, jak šel ku ternu nemocnému, i dal se mu troška polknut, i už bil zdrávi. No, i tag zarobił hrubje moc peňes. Dovjedzeli se ludźe, že on tag dobře leči, tuž celi svjet pro ňeho letal. Bila ňejaka ot krala princezna strašne nemocna, se dovjedzeli o tim chlopje, že on tag dobře leči, jechali pro něho a prosili ho, abi šel princesu uzdravic, že buďe dobře zaplacen. „Ja uzdravic! gdovi jestli to pujdźe." — Pujdźe! ene ene poće. Tuš chłop se sebral i jechał na kolese šterma koňma. Přijechali do zamku, chłop slis,25) a šel do palacu ku princese, kaj26) ona ležela v izbje. Ale odevřel dveři, hleďi, o pro žica! baba stala při hlavje. No tuž un hledeł a rozvažoval se, co ma robić, že ji nějďe pomoc. „Ale, pravil, dočkajce, budu cośik prubovaf. Mace tu takich štirech mocnich chlopuf?" — A ja, su tu. — Tož mi jich tu pošlice. No tuž přišli ti štiře chłopi, a on jim ukazał, co maju robić. Jedźen hevaj27) ku tomu słupku, ti ku temu, ti ku temu, „posluchajće, jak ja řeknu raz dva tři, tak skok to lusko kaj bila hlava, tam musi bić nohi, musice vitočic!" M, tož jak to zrobili, už biła smrć stala při nohoch. No ale smrć bila zamručena a tak mu pohrozila (ruku) i straciła se. I tež chłop zaś dale chcel iść lečić 1udźi dale, i přišel ku nemocnému, uš při lusku nevidel ňic. I skončilo se cele lekárstvo jeho, i bil jeho konec. A skončilo se, dvje dźurki v nośe.