če tam zavedu." A chłop povieda, že može dostać polovicu! Tak přišli do vachi, vacha tam stała, že kaj idum? ,,Do kráľa, ku te princezně, rozveselic ju." Ale vacha nechćeła ho pusćić, až jesi dostane polovicu. A un pravií, že ňemože, ene štvrc s teho co sam dostane. Tuš mu tak prisľúbil. Tuž zaś přišel ku druhé vaše, a ta chćeła tež polovicu. A un se krućił, že ňemože, polovicu sľúbil židovi a štvrc prfši vaše — tuš varn tež dam tu druhu štvrc. Jak un přišel na dvůr f tom rozervanom plašču, princezna se okropne38) rosmiała, jak vidzela ten ptašč rozerváni na ňim. I se ho kra! ptal: „Co chceš Jenku za to?" A un, že šest set na řič. Kráľ se nahněval, že ňema robić blaznuf, že ma povjeďef, co chce za to. Ale Jenek na svem stał, že šest set na řič. Tuž: tak lehaj! mu chćeli sazeć. „Ni tak, povieda, ten žid dostane polovicu, a ta varta každi štvrc. Tož dostali, co slubeno, a ten dostal viplacene od kráľa, sto širokich,39) talarkuf. I bilo dobře.

Jeden masař šel do jednoho sedláka a tak kupoval svinu. A ptal se ho, co koštuje to prasa. A un mu pravil, že třicet širokich chce za to prasa. A ten mu povieda!, že mu da devjet a dvacet, i tak se potej rozešli. Masař přišel potim do dom a mneł učňa a pravit mu, že bude tovarišem, esli ho to prasa za tich devjet a dvacet přivede. Tuž učeň peňize dostal a šel do teho sedláka. A potkal tam študenta. „Co si taki smutni?" ptal se ho študent. „Von mňe majstr poslal za devjet a dvacet tolarkuf kupić prasa a povidaí, že mňe vižene, diž ho nepřivedu." Tomu študentovi tak povídal. A ten mu pravil: „Viš co, ja se obleču tvůj anzuk a ti muj." Tak už bií fčilek ten študent za toho masařa. I přišli do toho sedláka a pravili mu, že „tu nas majster posłał pro to prasa. Co stoji to prasa? co koštuje?" A un mu pravil ten sedlák: „Mi se fčera s majstrem rozešli o jeden talarek. To prasa mňelo koštovac třicet, a majstr nechtěl dać ene devjet a dvacet." A ten mu povida: „A je! to prasa je štiriceť talarku vert. Tož nam ho dajće a poćće s nama do majstra pro peňize." I tuš ten dał im to prasa, aš ku mňestu ho přivedli a jag ho přivedli, ten študent odešel a ťeh devjet a dvacet širokich si podržel. A ta hospodiň mu pravila: „Dišs tak dobře předal, toš vez misek na muku a napečemi se tež koláči." A tuž jak oňi ku mňestu přišli, to se zaś honem převlekli. Potem už ho přivezli to prasa, a šli ku tomu majstrovi. No a přišli do lazaretu a pravjeli mu, že tam ma dočkac, že maj mu zaraz dać peňize. A oni ho zavedli ku tomu majstrovi (t. j. přednostovi) do nemocnice, toho sedláka, a pravjeli: „Majstr ći zapłaci zaraz." A ten študent šel a povídal doktorovi: „Buďce tak dobři a přidržte tu mojeho taćika, bo un hlupňe." Tuž jak to udal, že ma dočkac na siňi, sedlák tam dluho čekal. Tomu študentovi chibjalo peňiz do študovaná, tak tich devjet a dvacet; širokich un zebrał, a ten bil tež tovarišem, bo prasa přivezli. Tak ten chłop tam sedźeł a sedźel a ňic! Żaden majster! a peňiz ňepřiňis. Zakłupał na dveři a vilis pan doktur a pta se ho, co chce? „Ja chcu ti peňize za to prasa." A ten doktor nohům kłupnuł: cicho! Tag zas