et Bosniensium liereticorum auctore deo ges-s i m u s ..."

Velmi pestrá směsice národů, zde uváděná, v roce 1260 ocitla se proti vojům českým! Jakoby tu ozývaly se reminiscence z doby avarských konkvistadorů, kteří slučovali rovněž ve svých bojích řadu národů, aby byli bojovou masou-otrocký-mi žoldnéři. Nelidští Kumanci a Uhři spojují své síly se zotročenými Šikuly, Valachy, Bezzeninci, a — Ismaelity.

Kdo to byli Ismaeliti ve vojsku krále Bely, chce vysvětliti L. Wiener (Journal of Gypsy Lore Society vol. IV. pag. 83 až 100): prý to byli cucáni!

Tento výklad opírá Wiener o studii Hunfalvyho (Ethnographie von Ungarn, Budapest 1877, p. 218 a násl.), která důkladně se zaměstnává otázkou Ismaelitů v historii maďarského národa. Ovšem Hunfalvy Ismaelity považuje prostě za mohamedánske kupce, rolníky a slučuje je s jinou ethnografickou skupinou historicky v Uhrách zjištěnou: Sara-ceny. Ze všech historických zpráv vysvítalo by, že Maďaři v době historické tvořili svou národnost z veliké směsice národností, aspoň takové, jaká se jeví na př. v Dobrudzi a na celém Balkáně. Jména i popis tělesných vlastností historických Ismaelitů v Bélově vojsku mohly by podporovati Wienerovu domněnku, že cikání to byli, kteří pode jménem Ismaelitů stáli proti vojskům Otakarovým. Ostatně i jiné historické prameny uvádějí cikány ve službách cizích vojsk proti českým vojům, tak uvádí Dalimilova kronika cikánské Kartasy jako vyzvědače tatarské,*) později cikáni jsou u nás označováni za vyzvědače turecké, v dobách maďarské revoluce 1848 cikáni byli vyzvedači proti císařským vojskům ua jihu i na severu, v dnešním Slovensku. Špatná pověst cikánil tím jen ovšem byla zhoršována a nedůvěra k nim byla prohlubována. Isolace cikánů nalezla tu svého odůvodnění, ač cikáni jistě nesloužili jen za vyzvědače; ve vojsku tureckém, za válek tureckých spíše z donucení byli armádními hudebníky, jak dokládají současné kroniky a také i illustrace. Zmiňuji se o tom šíře jednak ve vydaném již spise Cikáni v ČSR (Akademie věd a umění), jednak v připravovaném spise o národopisu cikánů v Československu.

*

O neznámém mi obyčeji slyšel jsem vypravovat, že se provádí ve Lhotě (u Brandýsa n. L.): Dozvědí-li se mladíci ve vsi, že nějaký kluk chodí za holkou, a chtějí, aby se to každý dozvěděl, vezmou „pápěrky" (zbytky peří po draní) nebo řezanku a