vS@72

Toto jméno zná ještě velkoruská epická poesie. Car Koščej Zlaté hordy zaslechl o krásné ženě Michaila Potoka a táhl s velkým vojskem pod Kyjev, aby se jí zmocnil, Tichonravov-Miller Rus. byliny star. i nov. zapisi I, 27, 42, 45, kdežto v jiné písni táhne pro 40 princů z různých stran, Hilferding I, 354, č. 39. Obyčejně vystupuje jako soupeř Ivana Godenoviče, přiletěl pro jeho nevěstu Koščej bezsmertnyj, Hilferding III, 392, č. 275, Koššeiššo bezsmertnyj ve versích z Olonec. g. a z Tomsk. g. Rybníkov II, 329, Tichonravov-Miller II, 155, Koščeviščo ca-riščo z Archangel, g. Grigorjev I, 503, car Koščeriščo, Hilferding II, 644, č. 179, 680, č. 188. Jinde má ještě příjmení Tripetov, Trápetovič: Rybníkov I, 118, II, 603, Hilferding I, 355, č. 51, III, 450, č. 293. Tichonravov-Miller 160. Pozměněno: Koščuj syn Tripetovič, Rybníkov I, 468, Koščuj Tripetov Hilferding III, 321, č. 256, z Jakutské oblasti Koščuj Trepetyj, Izv. rus. jaz. slov. V. Im. 1, str. 52. Bývají ještě jiná jména: u Kirše Dani-lova, vyd. P. Šeffer 57, Afromej Afromejovič, a v bělomořské bylině, Markov 416: cariščo Vachromeiščo. Dále carský princ Fjodór Ivanov, Hilferding II, 117, č. 83, a dokonce nazván Griša-Razstrižka v písni, kde jako hlavní rek vystoupil Dob-ryňa, ib. II, 706, č. 194. Nemá vlastního jména, jen všeobecně nazván: odolišče poganoje, Kirejevskij III, 13, izdolišče poga-noje, Grigorjev III, 588, cariščo nevernoje, Markov 100, jakýsi král Grigorjev III, 427. Episodicky vystupuje Koščej syn Tripetov ve versi písně o Stavru Godinoviči, Ončukov, Pečorskije byl. 115. Místo Loktibrady, kteréžto jméno jest na slovanském východě vůbec neznámé, jest odpovědná bytost částečně jinak popsána: ohlašuje se slovy A já Sim škir Kalyta, po kolino boroda, str. 310, č. 471 (já měšec sedmi kor), Karłowicz (Słownik gwar polskich II, 293) cituje: zachoval se „jedynie w baśni o trzech wielkoludach, w której o złośliwem karle powiadają, že wyleciał chłopiec Broda na łokieć, Kaleta przy boku, i bicz smolany", a sice z rukopisného slovníčka nářečí Augustovské-ho, t. j. z pomezí území běloruského. V jiné versi Levčenkovy sbírky str. 404 zastupuje ho drak-zmij, když se našel v podzemí; jest popsán takto: buv na korz, a boroda na lokoť (korz znamená tolik jako placka). Jinde není tento zmij vylíčen. Dra-gomanov 256. Ojediněle byly na něho přeneseny rysy čaroděj-ničiny, ve versi z Charkov, g., Hrinčenko I, 182, ke kusému popisu: did stary, u j oho boroda u aršyn, přidáno: vin sydyť u stupi, zaliznym tovkačem pohaňaje, a mitloju slid zamítaje.

Místo tvaru běžného Jaga (baba) nalézáme jednou, str. 301, č. 465 tvar j a z j a, který úplně odpovídá tvaru stslov. jędza, stčes. j ě z ě. Byla tak pojmenována čarodějnice, která chytila chlapce a dala ho dceři upéci. Jest to zeslabená reprodukce velmi rozšířené povídky, srv. Afanasjev I, 91, č. 62 a—cl, Bolte-P. Anmerkungen I, 119. Bába, jejíž koně rek pase, jest popsána: vona ležyt holovoju na pjecu, seredyna na posteli, a nohy na zemlji, str. 395, č. 511, podobně tedy jak hojně na slovan-