dytľ'a dcera ji upokojuje: „kde pak! vrána sem kostí neza-nese, ne žeby kdo zašel"! Pomocí štětky a hřebene obě dívky utekly.

Původnější jest asi opět Jagababa jak u Ončukova 123, č. 44, 189, č. 71, jinde jest to již čarodějnice jak ve versi z Kurs. Afanasjev I, 100, č. 65, tak v běloruských, Federowski II, 107, č. 76, 77. Weryho, Białoruś. 56.

Ve versi Grimmovy pohádky č. 24 zastupuje německou Frau Holle na str. 495, č. 565 Svatá N e d i 1 j a, což nemá obdoby ani jinde na Ukrajině ani jinde na východě, srv. Bolte-P. I, 223. Není snad tu jakýsi užší styk této verse s německou? Zajisté byla svatá neděle personifikována, ale v bytost trestající, kdož nesvětil neděli, srv. Hruševskyj, Istorija IV, 587.

Zosobněné dny nalézáme jinde v ukrajinských podáních: rek hledaje jablka u Krasavice staví se u svatého Pondělka, sv. Středy a sv. Pjatnice a jejich pomocí dobude jich a šťastně uteče, Gubinskij II, 324. Jednou vzpomíná se sv. Pjatnica spolu se smrtí, přidala rekovi věku a na konec ho srazila do pekla ib. 429, č. 130. 41 bratří hledá nevěsty. Pjatnica měla jen 40 dcer, šli tedy k Seredě, kde jich bylo 41. Dragomanov 336, č. 25.

Divoký muž, netvor, chycený od krále a vězněný jest všelijak popisován, srv. Kubín, Podkrkonoší záp. 541, bývá tu ještě železný zloděj, Smirnov, Sb. vrus. sk. 448 č. 159, car Nevidím, ib. 507 č. 181, a v sibiřské versi, ib. 883 č. 356 jest to loketbrada, vlastně: sam s nokoť, boroda s lokoť. U Levčenka jest tu železný vlk, byl chycen na lovu. — Drak, který unesl krasavici, měl věštícího koně „kiň-viščun", který ho hned zpravoval, když rek se s ní dal na útěk, str. 393 č. 511. Zaznamenáváme jen toto epiteton. — Ve versi Grimmovy pohádky č. 29 (Bolte-P. I, 376) má rek hledati dolju, přijde na konec k vojákovi, a ten ho poslal na horu i žádal ho, aby se ho zeptal, jak dlouho má tam choditi. Tam najde pannu, a tu požádal, aby se svého čerta zeptala, proč se ztratila králova dcera a kde jest, proč zlatá jabloň nerodí a j. Na otázku, jak má voják choditi, odpověděl: kdyby někdo z vás (vaša vira) mne udeřil do huby a řekl, jdi na jeho místo, chodil bych tam. Vydal se potom po té cestě Marko, a když přišel k tomu vojákovi — ale to nebyl voják, než satan, udeřil ho hned do huby, a nyní sám tam chodí. Vysvobodil takto čerta a ten uletěl, kam bylo třeba. Zpravidla jest lakotný Marko nucen vyměniti převozníka, zřídka místo vojáka, stráž, jak u Kolberga, Pokucie IV, č. 11, srv. Etnogr. Obo-zrěnie 1894 č. 1 str. 13. — Velmi oblíben jest motív: chlapci nemohou se rozděliti o dědictví otcovské a jsou od reka obelstěni U Levčenka str. 374 obelstěni čerti o střevíce, zastupující čapku nevidimku, podobně Hrinčenko II, 78 (dva čerti o mílové boty, čapku-nevidimku a měšec), Etnogr. Zb. XXIX, 134, Do-brovoljskij Smol. Sb. 564, Romanov III, 189, 193. VI, 106 (tri vjugi), Weryho, Białoruś. 49, Federowski, Białoruś. II. 191, Afanasjev II, 170. Smirnov 844, 744. Ivanickij 167, 177, 179.