savici, jménem Arapuška, černá královna, Gaster, Rum. Leg. Fairy Tales 24.

Vlivem křesťanství pronikli do lidových podání čerti, a ze západu katolickým vlivem Luciper. Ten sváděl dívku, se kterou se bratr usadil v železném zámku, 409 č. 516. Tak jest čert ještě v běloruské versi, Federowski II, 64 č. 51, nečistý duch v sibiřské Zap. Krasnojar. II, 154 č. 37. nečistý-lešij, Azadovskij

I, 42 č. 6. Často byl to drak: Rudčenko I, č. 50, 51, Čubinskij II, 143, 154, Hričenko III, 339, Malinka 277 č. 16, Erlenvejn 91 č. 25, Zap. Krasnojar. I, 101, č. 52, nazván Zmej Gorynyč, Afanasjév

II, 9 č. 118 c, Zmej Zmejevič ib. 12 č. 118 d. V běloruských versích bývá to železný vlk, Federowski I, 121 č. 342, II, 68 č. 54, Romanov III, 49 č. 4, vlk bez epiteta Chudjakov III, 25 č. 64. Místo toho medvěd — železná srst ve versi z Orel. g. Afanasjév

11, 5 č. 118a. Po různu vystupují v této roli démonické bytosti: Koščej bezsmertnyj Romanov III, 46 č. 43, Juda bezzakonnyj čort ib. 57 č. 5, 61 č. 5 b. Idolišče Zap. Krasnojar. II, 116 č. 29. Velmi často jest to též ve východních versích zbojník, který jediný zůstal na živě ze všech, jež rek pobil a od rekovy sestry byl vyléčen, Rudčenko II, 69 č. 22, Kolberg, Volyň 438 č. 17, Federowski II, 65 č. 52, Afanasjév II, 8 č. 118 b z Orenbur., Chudjakov I, 42 č. 10, z Rjazan., Zelenin, Perm 42 č. 5, 273 č. 41, 304 č. 2, Smirnov 627 č. 229, Azadovskij I, 37 č. 5. Po různu: zlý člověk Dobrovoljskij I, 459 č. 15, a též prostý milenec: Zelenin, Vjatka 30 č. 6, podobně Smirnov 68 č. 7 z Archangelsk.

Úvodních formulek téměř není, jediná jen povídka patrně z vojenského prostředí o nezdarovi na vojně, začíná typickou formulkou: Nb. velkorusky (!): Bo to v nekotorom carstve v ne-kotorom hosudarstve a toljko v tom, čto sehodňa my žyvjom, buv sobi graf... 386 č. 508.

Hojnější jsou závěrečné formulky. Nalézáme ještě formulku oblíbenou u velkoruských pohádkářů a známou též na Bělorusi: I ja tam na tim visilju bula. Daly jisty, pyty, daly synyj župan. Lytjat husy ikažut: synyj da choroš! Ja dumala: skyň da polož! Ja skynula i položyla, a vony tohdy v smích: cha, cha, cha! str. 53 č. 108, a podobně se končí legenda o popu, který chtěl jako čert vymámiti poklad, str. 121 č. 170, srv. nahoře XX, 1—2,

12. Hojnější jest jiná, jinak velmi oblíbená formulka: A já sloužil jako sluha u jednoho jenerała — přijel jsem za ním, a on seděl za stolem. A já stál za prahem, pivo pil, po bradě teklo, a V hrdle bylo sucho. A já podepřel se nitkou, opásal se slamou, a jak jsem se napil — vlezl jsem do hnoje. A oni nabili tím hnojem dělo, a jak vystřelili, to jsem až sem zaletěl, a vám to pověděl, str. 316 č. 474. Podobně s různými drobnými obměnami ještě jinde: A udělali ples, i já jsem tam byl, jedl, pil, a v hrdle bylo sucho. A víte, jak jsem člověk slabý, vypil jsem několik kalíšků kořalky, a šel do hnojište se vyspat. A ti vyšli hrát si, to stříleli 'koulemi, ... a 'když se nedostávalo kulí, to hnojem, a jak se nedostávalo hnoje, to mnou.