A já zaletěl až sem, a vám vypravoval tuto povídku, str. 427 č. 524. A opět jinak: To začali z radosti stříleti z děl, z pušek, vystřelili všechen prach — a není již čím dělati. Tu... nabíjejí koňským hnojem, který ležel u nich na hromadě. A já jsem se schoval do té hromady hnoje. Jeden vzal mne místo toho hnoje nabil do děla. Jak střelil, zaletěl jsem až sem a tu sedím, 505 č. 570. Pod. ještě 517 č. 577. Srv. nahoře sv. XX, 86—87. — Jsou též závěrečné formulky rýmované. Tak končí povídka

0 dávící se slepičce, str. 290 č. 448: Otak to sja dije na sviti, ščo v serdci čolovik zinku bje, a posli na liky daje! Á liky ne porna-hajut — tiljko porožňakom lyšajut. A jak by toho ne robyv, to ščastlivo by na sviti žyv. A tak musy t biduvaty, bo ne treba zinku kyjom lataty, aly žyty v zhodí, jak prystojit čoloviči pri-rodi. Povídka o zrádné ženě str. 153 č. 215 jest v druhé části rýmována, a též její moralistní zakončení jest rýmováno. Stejně též zakončení anekdoty o původu Poláků str. 243 č. 370: pán nařídil banduristovi, aby jím něco nalhal, co ještě nikdo neslyšel, a když to dopověděl, obrátil se na něho i na panstvo vůbec s prosbou, aby se nehněvali: A vy panovy, na teje ne dbajty — jižte, pyjte i huljajte. Choć inoja kazka vas troche smutyt, ale vaš brat naj ne mutyt. Bo mužyk choć v čornij so-ročci, ale maje rozum v svoji holovonci. Vy prývykly jeho chamom zvaty, ale bodaj nam zadnich paniv ne maty! Bo vony nas za ljudy nemajut, i na jarmakach jak svynyj prodajut. Z jakohož pravá? z jakojiž lásky? Ot pidu ja do Parasky. Vy-pju horivky, pivkvarty, vybačajty, panovy, za moji žarty.

Rýmováno a moralistní jest též zakončení č. 574 str. 512, a pak následuje ještě krátká formulka se žádostí za odměnu: Ot i bajci konec — dajty za toje kaši korec, A č. 511 str. 396 končí se jen touto formulkou: Taj zrobyvsja bajci konec — dajte myni obarinec! (rohlík). Srv. nahoře sv. XX, str. 88, 89.

Též uvnitř bývá vypravování zdobeno rozmanitými stálými rčeními, typickými formulkami. Tato sbírka, ačkoliv obsahuje starší zápisy, jest na ně poměrně dosti chudá, což se vysvětluje tím, že byla sestavena v kraji vzdálenějším od středu země, který silně podléhal kulturnímu a hospodářskému vlivu polskému. Typicky líčen jest vzrůst rekův, ojediněle i tu: Pokoty-horošok začav rošty ne po rokam, a po hodynam, 402 č. 513,

1 roste vin ne po hodach, ino po minutach, 314, nr. 474. Velice seslabeno jest rčení, jímž vypsána jest podobnost rekův: vin najšov takých samych devjať, jak vin sam: movoju, vrodom, chodom i zrostom, 374 nr. 501. A ještě více: bulo try človiky, i vsi try tak jak jeden: jedna mova, jedno lyce, sovsim podibny jeden na idruhoho, 541 č. 598, a zcela prostičce: i u koädo'ji blyz-ňata — oboje tak, jak jiden, 317 nr. 476.

Obdiv nad krásou rekovou, dívčinou a j. nevyjadřován již typickou formulkou tolik oblíbenou ve všech východoslovanských pohádkách, než dosti prostými slovy: Stal se tak krásným, že se to nemůže říci, str. 352, č. 490, pod 384, č, 507. A hned