princi byl uťat prst, šel pak s princeznou hrát v šachy, a ta strhla s ruky zavynénja — obvaz, 418 č. 519. Obyčejně navlé-kali rukavice, aby zakryli, že jim chybí prst. Švagrům dal rek svou kořist, ale uťal jim za ťo malíček, otec nepoznával to, neboť jídali v rukavičkách — v perčatkách, Sokolovy 171 č. 93, Kolosov, 69, Chudjakov II, 57, Romanov VI, Smirnov 35, 209, verse z Poltavské g. Etnogr. Zb. XIV, 174 patrně z rus.: chodí u paljcjatkach, ale u Ončukova 184 měli ruce zavázány.

Ve versi krasavice a netvor, str, 369 č. 498, jmenuje se netvor maškarka, t. j. šereda, krasavice i netvor mají již čaj připraven. Když rek popásl koně u baby, sedl a zakouřil dýni-ku-ljulj'ku, 401 č. 512. V látce, jež náleží do okruhu legendy o Jo-vinianu vlezl rek do vody, a byl okraden o šaty, uprosil člověka, který jel kolem, aby ho vzal na vůz a zavezl do vsi. Když ho přivezl, řekl mu, aby slezl a se skryl do trávy, neboť kdyby ho lidé viděli, chytili by ho a dali na policii, 468 č. 551. Ve versi legendy o Placidovi vypravováno na konec, že byla otevřena fabrika lis rubaty, a nešťastník se s jinými lidmi dal najmouti, 476 č. 556.

Titul král-korolj jest na Ukrajině celkem rozšířen, též ve východnějších krajích, jak v území donském, Mordovcev, Literat. Sb. 571 č. 4, ale vyškytá se ještě i na západě mimo vlastní Ukrajinu, v Haliči, Šuchevyč 84 č. 57, i jižně od Karpat, Etnograf. Vis. IV, 86 č. 14. V ruských povídkách i epických písních užíváno ho často vedle titulu car, a zdá se, jako by se místy činil rozdíl mezi nimi, tak i v této sbírce, na str. 387 č. 508 čteme: choču jeho zrobyty v svojim carstvi korolem.

V žádné sbírce ukrajinské není takové množství polonis-mů, jako v této. Nehledě na to, že se nalézají v ní též některé polské anekdoty str. 162 č. 234, 235, 163 č. 238, 239, 247 č. 380. V četných vystupuje Mazur a ten mluvívá svým nářečím polským, jak str. 161 č. 232. Ale i v jiných povídkách mluví se na mnoze polsky, ve versi látky o loupežnické nevěstě mluví nevěsta polsky, a stejně odpovídají jí zbojníci, str. 508 č. 573. Jinde volají zloději ukrytí v kostele polsky: vstavajée umarli, będżem žyvych žárli! a druhý volá: i ja pomogę str. 525 č. 283. Usmrkaný — „smarkaty" — Bartko spatřiv pannu řekl tiše: za boskoju pomocoju, ščo by taja panna mala chłopca! A připomenuto hned zaraz i zajšla taja panna v cenži, str. 349 č. 489. Toto poslední slovo jest dosti časté, nalézá se ještě str. 460, 490, 494, 500. Velmi běžné jest slovo ksondz str. 67, 111, 366, 419, 462, voc. ksenžy 141 č. 201, 202, pane ksendže 158 č. 225. Mistrný zloděj nakoupil „ksondzivskoho vb'oru, str. 529 č. 587. Jest i demin. Xiažuniu 463 v povídce zapsané latinkou. Po různu jest vedle toho svjaščennyk a pip, znamenající v této povídce patrně pravoslavného kněze. Ale jest titulován stejně: dobrodzieju str. 463. I jiné termíny církevní bývají polské: kośćoł str. 366, 462, vedle: do kostela ib. a 462. Dále náboženstvo 27 č. 66, 62 č. 123, 67, 103, cventar 463, cvyntarysko 127,