Štůla ve své části (89 stran) podává všeobecně zeměpisnou charakteristiku teritoria slovanského, při čemž ovšem omezuje se jen na území evropské a vynechává oblasti pozdější koloni-sace, třeba velmi rozsáhlé (Sibiř). V tomto popisu přidržuje se ethnické tripartice slovanské, východoslovanské, západoslovanské a jihoslovanské, ač toto rozdělení je přiléhavější po stránce . kulturně-geografické než přírodně-zeměpisné, však jiné dělení a členění by mělo mnohem více nesnází. V každé z těchto tří kapitol stanoví hranice území, podává celkovou charakteristiku teritoria, horopis s nej důležitějšími znaky morfologickými, vodopis, podnebí, zeměpisně kulturní podmínky a hospodářské poměry poslední doby, hlavně srovnání předválečných a dnešních poměrů.

Práce Štůlova je cenná a podává jistě dobrý, ucelený a přehledný obraz zemí slovanských; není pochyby, kdyby autor měl k disposici více místa a času k zpracování svého dílu, bylo by možno v mnohém jiti hlouběji, ale to nebylo úkolem. Na konci přidán je přehled novější literatury.

Velmi těžký byl úkol Boháčův, statistika Slovanstva. Byla sice již ve všech slovanských zemích konána poválečná sčítání, ale přec ještě platí v plném rozsahu autorovo doznání, že srovnávací demografie slovanská je teprve úkolem budoucnosti. Hlavní nesnáze, jež se stavějí v cestu této práci i ve vlastních slovanských státech jsou nestejné metody a různost doby, kdy byla sčítání provedena. A ještě větší obtíže jsou často u států sousedních, kde jsou Slované minoritou. Nezbývá, než podati s tímto vědomím data úřední a korigovati a doplniti je vlastním odhadem. Jestliže i přesto autor odhodlal se na pětapadesáti stranách podati přehlednou slovanskou demografii, je jeho práce tím záslužnější. V pivní části na podkladě úředních dat, doplněných velmi svědomitými a opatrnými doplňky a dohady, stanoví autor celkovou početní sílu jednotlivých skupin národů slovanských. Tak bylo by ke konci roku 1928 Rusů asi 127-20 mil., z nich 81-79 mil. Velkorusů, 38-81 mil. Ukrajinců a 6-60 mil. Bělorusů. Přibylo tedy v srovnání s výpočty prof. Niederla z roku 1900 ruských Slovanů asi 3320 mil., což je přírůstek neobyčejně velký, uvážíme-li ještě veliké ztráty ve válce a v době hladu a epidemií po válce. Ještě větší je přírůstek polský. Zde odhaduje k témuž roku Boháč číslo Poláků na 23'92 mil., tedy o 6'42 mil. více než Niederlův odhad k 1900. Za to počet Lužických Srbů, jak jej Niederle stanovil asi 150.000, považuje autor za vysoký, a spíše by se klonil k číslu asi 120.000.

Značně nižší, než u Rusů a Poláků je přírůstek u Čechoslováků. Tu je odhad Boháčův nejvýše 11-62 mil. (tedy proti roku 1900' jen 182 mil.).

Nápadný je rozdíl přírůstku u Srbochorvatů a Slovinců. K roku 1928 je tu stanoven počet prvých na 10-60 mil., druhých