A tak sborově po vsi (u starosty, faráře, učitele a významnějších osob) zpívají dívky i při jiných příležitostech, na př. na spáleništi po požáru; po vypuknutí války a v prvních letech války světové zpívaly tak dívky pravidelně každou neděli, v roce 1911 za tehdejšího velikého sucha zpívaly slepjanské dívky prosebné a kající písně v průvodech po polích. Šwela to považuje, jistě právem, za zbytek (zpěvů nebo obřadů) z pohanských dob. Z veřejných zvyků upozornil Šwela hlavně na zabíjení kohouta po sklizni žita, na masopustní maškarní průvody, tak zv. campory, na stavění „máji" o letnicích a j. Z domácích slavností popisuje svatbu a smrt.

Všechno, co tu pisatel podává a doplňuje dvěma obrázky: slavnosti zabíjení kohouta a svatební skupiny, má značnou cenu, poněvadž je podáno na základě mnohaletých zkušeností a každodenního styku od ranného mládí. Přál bych si, aby vážený dolnolužický spisovatel zpracoval přednesenou látku podrobněji, s potřebnými doklady písňovými a popisnými, s případnými texty, jak je za dlouhá léta nashromáždil a částečně také již porůznu vytiskl. Aby ji zpracoval ve své rodné dolní lužičtině, pokud možno nejdříve, pokud lze ještě co nejvíce za-chytiti. Byl by to nový cenný svazek pro Wědomostne rozprawy Matice lužické v Budyšíně.

Symankovy Příspěvky k dějinám lužickosrbského jazyka a literatury' jsou v podstatě populární výklady z oboru 1 u ž i c k o-s r b s k é lidovědy. Autor, spoluredaktor beletristické „Lužice", v níž vytiskl řadu drobných příspěvků k tradiční prosaické literatuře lidové, vytiskl v roce 1926 pěkný výbor lužickosrbských přísloví (Serbske přislowa, Budyšín) s věčným kalendářem lužického sedláka v příslovích. V přítomné knížce, která vycházela nejdříve ve feuilletonech budyšínskych Serb. Nowin r. 1929, sestavil Symank své poznatky, poznámky a výklady z celé oblasti luž. lidovědy. Cena těchto výkladů je nestejná: autor někde jen letmo se dotýká svého předmětu, neuváděje ani zdroje svých výkladů, jinde zase je podán výklad podrobný, s rozborem i paralelami a dokonce i s výčtem příslušné literatury předmětu. Autor začal výkladem o národní písni, o zbytcích pohanského dávnověku v některých lidových zvycích doprovázených písněmi, pojednal o vzniku písně obřadné i světské, a připojil k tomu poznámky o sbírání lužických národních písní a prvních sbírkách. K tomu podotýkám* že nám je lužická cesta A. Kuchařského dobře známa z knihy prof. Franceva „Poľskoje slavjanověděnije" (Praha 1906, str. 421 a n.) Znamenitou charakteristiku lužické písně . se soupisem sbírek podal nejnověji L Kuba ve své hudební a národopisné úvaze „Píseň Lužických Srbů" (Praha 1922).

K poznámkám o sbírání a sbírkách lužických národních písní, z nichž Symank podrobně cituje nadpis klasické dvou-svazkové sbírky Smpleřovy ż r. 1841 a 1843, připojil autor za-