jímavý přehled písní podle obsahu celkem v sedmi odděleních (láska k milé, oslava pravdy a věrnosti, chvála panenské nevinnosti a žal nad její ztrátou, svatba a novomanželé, oslava lásky v rodině, chvála vojenských vítězství a konečně obsah žertovný). Každé oddělení doložil Symank nějakými doklady, většinou vybranými ze Smoleřa, ale i ze zápisů pozdějších. Znova upozornil na krásnou lidovou baladu „Smjerć we lubości", shodnou se srbskou národní písní v Omarovi a Merimě. Novinkou úvah Symankových jsou komparace horno- a dolno-lužických písní podle obsahu. Autor vybral ze Smoleřovy sbírky řadu dokladů a sestavil je do tří skupin: 1. Písně v stavbě i v běhu myšlenek téměř shodné; 2. začátek a postup děje stejný, ale rozluštění odchylné; 3. začátek shodný, ale postup a konec odchylné. Symank doložil své výklady stručnými resona-Cemi obsahovými. Neopomněl při té příležitosti upozorniti také na ozdoby slohové a typické obraty lužických národních písní a v závěru výkladů o písni shrnul v několika odstavcích svá pozorováni o svérázu lužické národní písně.

Druhou část svých výkladů věnoval Symank lidové literatuře prosaické: bájím, pohádkám, bajkám a povídkám. Zde, myslím, že měl rozlišovati útvary skutečně lidové a útvary napodobené, umělé. Podle bibliografie Symankovy, připojené k této kapitole, je zřejmo, že autor nerozlišuje přesně obojích útvarů, a z toho, že mezi citovanými doklady uvádí také překlad české pohádky, vidím, že přešel z výkladů o lužické pohádce na pole všeobecné. Při výkladu o bájích načrtl Symank nákres lužického bájesloví, jež je nám dobře známo z díla Ad. Černého „Mythiske bytosče Lužiskich Serbów" (Budyšín 1898). Pro zajímavost přetiskl ze staré německé Kosmografie Sebast. Münstera (Basel 1550) passus o Rujáně a Svantovítovi. Některé výklady zde jsou již ovšem zastaralé a také sporné. Mám dojem, že je to oblíbená látka Symankova, kterou on tu doložil poměrně četnými příklady, bohužel, většinou bez citace, odkud přetištěno. Doklady jsou většinou charakteristické a dobře volené: o čertu, trpaslícch a jiných bytostech, o slunci, měsíci a hvězdách, o větru a pod., doloženy i legendy a legendární písně z lidu (pokěrluški).

Třetí část svých výkladů věnoval Symank stručným poznámkám o lužických příslovích (výklad, doklady a sbírky) a poslední čtvrtou kapitolu, rovněž velmi krátkou, výkladům o lužických vlastních a místních jménech, s upozorněním na dosavadní literaturu a na filologický význam výkladu těchto jmen, jež často v německém dnes kraji svědčí o dřívějším osídlení slovanském.

Podle školského způsobu výkladů je jasno, že Symankovy poznámky z lužickosrbské lidovědy vznikly ve škole a určeny jsou zase škole: autor je mnohaletým učitelem nepovinné lu-žičtiny na budyšínskych středních školách a tu si pro jednot-