str. 90
livé hodiny připravoval své výklady, jež nyní sestavil v celek a podal je pro povznesení lužického lidu, zejména pak pro poučení a povzbuzení lužické mládeže. Nesledují tedy nějakých vědeckých záměrů, ale svému cíli národně-výchovnému dobře poslouží, zejména budou-li čteny s touž láskou, s jakou byly napsány. Není vyloučeno, že knížkou Symankovou se vzbudí nový odborný zájem o lužickou lidovědu stejně jako knížečkou Šwelovou. Jos. Páta.
@-------------------
O moravských Valaších rozepsala se mladá rumunská sla-vistka sl. Helena Eftimiu v březnovém čísle bukureštské revue „G r a i u 1 R o m ä n e s c" (Rumunské Slovo), roč. III. 1929, str. 51—58, v článku „I n t r e V a 1 a s i". Autorka nezabýva se řešením původu těchto Valachů, jímž se zabývali přední slovanští učenci, a jenž pro nás již není sporný, jak víme na př. z výkladů Niederlových v jeho Slovanském světě (Praha 1909, str. 95). Zájem autorčin byl ryze národopisný. Zajela si proto o prázdninách r. 1928 do typické valašské osady Rusavy a tu zkoumala způsob života, hospodářství, obydlí, samotné obyvatele, jejich ústroj, obyčeje, zvyky a písně, a dospěla za stálého srovnávání k tomu, že hospodářství, jakož i rozdělení obydlí a celé jeho zařízení je velmi podobno zařízení rumunských pastýřů. Autorka mohla jako Rumunka znova potvrditi již známý výzkum, že názvosloví je téměř totožné, což také řadou slov doložila. V kroji zjistila podobnosti mezi severo-rumunskými venkovany a zjistila také podobnosti v živém temperamentu. Hojně obdob shledala i v písních, pohádkách a hrách, a pronesla přání, aby všechny doklady valašské lidové tradiční literatury a zvykosloví byly sebrány a vydány tiskem. Zvláště se však autorka cítila jako doma, mezi rumunskými ovčáky, když slyšela náladové melodie valašských pastýřských písní. Svou poutavou črtu doplnila sl. H. Eftimiu několika fotografiemi. Jos. P.
@--------------------
|
|
