fajansové produkce na Moravě — mám na mysli tu, která byla provozována v řemeslnických dílnách — a to do značné míry pro svou polohu. Již v 15. století probíhalo Vyškovem sedm silnic. Největší význam pro Vyškov však měla silnice, vedoucí z Vídně přes Vyškov nahoru přes Olomouc do Slezska. V 18. století to byla nejživější silnice, hlavní obchodní tepna, umožňující Vyškovu — spolu se silnicí, vedoucí ze Saska přes Vyškov do Uher — spojení na všechny strany. Tím byl umožněn vývoz r.oufarského nádobí i do velmi vzdálených krajů. Vyškovští toufaři také pracovali ponejvíce pro vývoz, převážná většina jejich výrobků šla za hranice země i říše. Máme to několikráte dosvědčeno. Tak učený vratislavský lékař Johann Christian K u n d m a n n zaznamenal si roku 1723 ve své „Sammlung von Natur- und Medizin-Geschichten": „Bei einigen Jahren hat man auch angefangen zu Jahrmarktszeit in unsere Stadt (roz. Vratislav) vieles weisse mit Blumen und Tieren bemahltes Gefässe aus Mähren und meistenteils von S k a-1 i t z und W i s c h k a u oder W i s c h a an der hungarischen Grentze liegende zu bringen ..." 43) Odtud také poznáváme, že i ti skaličtí toufaři, k nimž přináležel také častokráte zmiňovaný Josef Eckart, vyváželi své výrobky také do Vratislavě. V žádosti, kterou podala Rosalie Svobodová roku 1765 (5. července) k vyškovskému magistrátu o mistrovství pro svého syna,44) pozdějšího toufarského mistra ve Vyškově, Jana Svobodu, se praví: „... kein eintziger (von den allhiesigen Kriegl-machern) gewissenhaft kan sagen, das er von der Stadt leben und sein Brodt haben kunte. Sondern alle Kriegimacher, die sich bey der Stadt befinden von deren frembden Handels-Ieuthen, welche aus Böhmen, Schlesien, Pohlen und anderen Orthen hereinkhommen, das Geschier abkaufen und wegfieren." A zdůrazňujíc, že pro město bude tím lépe, čím více zde bude mistrů, protože tím větší počet pojízdných obchodníků za nimi přijede, z čehož zase město bude míti užitek, vytýká usazeným toufarským mistrům, že „nicht genugsam das Geschier fabriciren und vor die Handelsleuthe verschaffen kenn, weilen sich schon gar oft zugetroffen, das die Handelsleuthe sich alhier durch 4 auch 6 Tagen aufgehalten und auf das Geschier gewartet haben..." Také Filip Witta uvádí ve své žádosti o mistrovství (z 14. července 1768),45) že se chce jako toufarský mistr živiti „... wie alle andere, durch frembde Leuthe, und anderwerts Vorführung meiner Geschier ..." A též Jan Čamek praví ve své již zmíněné žádosti o mistrovství z r. 1773, m přes značný počet ve Vyškově usazených mistrů