„alle von auswärtigen Leuthen ihren Verdienst und Abnahme der Waren haben".46) Z testamentu Šimona Janoše se dovídáme, že posílal své zboží do Prostějova, do Košic a České Kamenice;47) mistr Jan Novák byl zase v obchodním spojení s obchodníky Stidlerem, Schurtzem a Zicharlem v Čechách (v česky psaném testamentu stojí psáno: „aus teutsch Böhm").48) Ze soudních akt čerpám zprávu, že sklenársky mistr Franz Hammer z Jihlavy dojížděl ve dvacátých letech 19. století do Vyškova pro toufarské nádobí, k mistru Janu Patrmannovi (nazývá ho „Bartemann"). V době jednoho roku odebral prý od Patrmanna zboží „für meherer 1000 fl" (!). Protože poslední dobou nebyl spokojen, navázal styky s mistry Antonínem Štroblíkem ml., Ignácem Čamkem a Františkem Pernicou.40) Také z Královéhradecka jezdili obchodníci do Vyškova za toufarským nádobím: roku 1828 zemřela ve Vyškově žena Josefa Rolenze, obchodníka toufarským nádobím v Hradci Králové.50) Také na Litomyšlsko byly asi zasílány vyškovské fajanse. V tamních museích je jich velmi mnoho. Jsou dokonce považovány za produkty místní výroby.51) Hlavním odbytištěm za hranicemi říše bylo Slezsko, kam, jak citovaná zpráva Kundmannova ukázala, se vyváželo hned v samotných počátcích vzniku fajansové výroby ve Vyškově. Ve své odpovědi na dotaz pruské vlády ze dne 2. srpna 1745, zda by nebylo na prospěch slezské keramické produkci, kdyby byl vydán zákaz dovozu saských výrobků, píše vratislavská obchodní komora (20. téhož měsíce), že saské zboží se nedováží, jen výrobky z Bunzlau, Lübenu, Parchwitz a „hie und da Erzeugnisse mährischer Töpferein", mezi nimiž byl patrně také Vyškov.52) Pak byl Bedřichem Velikým dovoz keramických výrobků do Slezska zakázán.53) Nejvíce tím byla postižena továrna na fajanse v Bayreuthu, a pak také vyškovští toufaři byli také dotčeni, jak sami přiznávají ve své stížnosti z roku 1768. Avšak přece jen se vyváželo do Slezska dále, protože 4. července 1771 stěžuje si majitel vratislavské továrny na fa-