janse, Rehnisch, že kočovní obchodníci („Merktzieher") bratří Kohlerové, pak Micke a Habendorf poškozují domácí výrobu tím, že přes královský zákaz prodávají baýreuťhské fajanse a nádobí moravských toufarů (v orig. „Krůgelmacher").64) Mnoho toufarského nádobí šlo z Vyškova do Rakous a do Alpských zemí vůbec, zvláště do Welsu. V archivu města Vyškova jsem našel dva doklady pro toto obchodní spojení. Jsou to dva cestovní pasy; z nichž jeden patří Josefu Machainovi a druhý ženě mistra Jana Patrmanna, Josefině. Oba jsou vystaveny roku 1850, první pro cestu z Vyškova přes Brno do Vídně, druhý přes Brno do Welsu. Obě cesty jsou podnikány za účelem obchodním. Také Michael Haberlandt přiznává, že se prostřednictvím takových pojízdných obchodníků dostalo do Alpských zemí „ausserordentlich viel mährisches Geschirr."55) Podle tradice vyváželo se do Rakous velmi mnoho nádobí a značné množství též do Uher, do bratislavského přístavu, odkud šlo dále, prý až do Turecka. Vývoz fajansí z Moravy zničil fajansovou produkci v Sedmihradsku.56) Vývoz do Welsu a do Bratislavy potvrzují žijící potomci vyškovských toufarů a také syn posledního jejich cechmistra Ignáce Richtra, Josef Richter ve Vyškově.

Vyškovské fajansové nádobí bylo tedy rozváženo do všech stran světa, jednak obchodníky, jednak povozníky, které si toufaři sami najímali, ponejvíce mezi kučerovskými Němci nebo též mezi hlubočanskými a j. Tak se dostaly jejich výrobky mnohdy do velmi vzdálených krajů. Ze všeho toho smíme souditi také na míru obliby, jíž se mezi obyvatelstvem těšily a také na jejich jakost.

Jaké "postavení zaujímal Vyškov uprostřed ostatní fajansové produkce moravské? Také Bučovice byly velkým střediskem výroby toufarského nádobí na Moravě, avšak o těch toho víme doposud velmi málo, než abychom mohli jejich výrobu zvážiti a vymeziti její poměr k vyškovské. Jak jsem se již zmínil, je velmi pravděpodobné, že v Bučovicích se začaly fajanse vyráběti dříve než ve Vyškově. Také se zdá, že počet