Bursa zvěčnil ho na štítu sýpky: Wystaveno za Wrance Tvrzic-kých atd.

Pracoval s 30—40 dělníky. V sobotu výplatu konal obyčejně v hospodě a tu po dobrém zdaru práce platil ještě za všecky pivo, pil on a musel pít na jeho účet i hospodský, a veselili se vespolek, kdo přišli. V pondělí neměl nic. Dvakrát vyhrál z „lutryje", ale brzo zase neměl nic. V prvních letech své činnosti pracoval více na Volyňsku, ve všech, patřících panství vlachobřezskému, proto také zde (na př. v Jiřeticích, Předslavi-cích, v Kojčíně) nacházíme nejlepší výtvory jeho. Jednak mladé nadšení, jednak bohatší kraj daly tu vzniknouti řadě pěkných prací. Později stavěl i na Prachaticfcu a Vimpersku, v Lažišti i Zablátí, v okolí nebylo široko konkurenta stavitele. Tak vystavěl po požáru r. 1833 ve Vlachově Březí Pražskou ulici („Dolejší kout"), rovněž ve Lhotce Chocholaté, Chluma-nech a jinde celé ulice. On první zaváděl v kraji nové sporáky a vlaské (lid. „laské") komíny, na místě starých černých kuchyní. Ze svých výtěžků vzmohl se pouze na malý domek, jejž si zakoupil a opravil. Ten mu shořel, prodal to a vystavěl nový, nízký domek v ulici „pod sv. Duchem", naproti, pivovaru, jehož úprava posud prozrazuje Bursův sloh i ruku. I o ten přišel. V Libotyni, v Dudákovic statku slyšel jsem o něm: „Byl dobrý řemeslník, ale naposled zemřel jako žebrák." A skutečně. Poslední útulek ve stáří našel v obecním chudobinci na Stránce, kde také zemřel v roce 1884, 19. srpna, ve stáří 72 let. Chucl začal a chůd skončil, ale byl člověk poctivý. Zanechal dva syny, Matěje a Jozefa. Matěj stát se po něm zednickým mistrem ve Vlachově Březí.

Witold Klinger: Doroczne święta ludowe i tradycje grecko-rzymskie. (Bibljoteka „Ludu słowiańskiego". Pod redakcją Jana S. Bystronia. Nr. 2.) Kraków 1931. Gebethner i Wolf. Str. 109.

Každá práce prof. W. Klingera budí živý zájem, poněvadž neúnavný badatel dovede šťastně zužitkovati rozsáhlé znalosti v oboru antické literatury a kultury při studiu lidového podání a zvykosloví. Prof. Klinger po několik let otiskoval v denních listech (Kurj. Poznański a j.) rozpravy z oboru srovnávacího zvykosloví a nyní je vydal v souborné knížce přihlížející k hlavním slavnostem lidového kalendáře evropského. V krátké předmluvě autor naznačil také vůdčí myšlenku svých studií. Jde mu o to ukázati, že v obřadech hlavních slavností výročních má uctívání duší daleko větší. význam, než při-" připouštěli dosavadní badatelé a že na formy tohoto kultu měly veliký vliv obřady řecko-římské. S tohoto hlediska se autor pokouší objasňovati výroční obřady. Rozvrhl látku ve 12 kapitol: Zapusty, Wielkanoc, Św. Jerzy, Zielone Święta, Św.