mřel v žaláři. Rád přiznávám, že se autorovi v četných případech podařilo analogiemi řecko-římskými osvětliti lidové obřady evropské, ale nemohu se zhostiti dojmu, že někde jej zavedla trochu daleko snaha najiti v obřadech stopy kultu duší a obřadů antických. Mám na mysli hlavně kapitolu o slavnostech svatojanských. I když připustíme, že autorovi nešlo o soustavný výklad všech obřadů připiatých k významnému dni, musíme přiznati, že obraz Klingerův jest značně skreslený. Autor nezaujal jasného stanoviska k názoru, zastávanému na příklad Veselovským, že základem slavností kupalských byl jakýsi svátek lidový, oslava slunovratu, přírody v ne j větším rozkvětu, s čímž souvisí erotický ráz obřadů, v nichž lze najiti neklamné stopy heterismu; zmínky zasloužilo také mínění Ar-naudovovo, že v době, kdy nastává zrání úrody polní, bylo třeba různými prostředky magickými dosáhnouti příznivého působení vlivných mocností a po případě zvěděti, jaká bude žeň. Rád uznávám, že autor nemohl a ani nechtěl vyčerpati látku, poněvadž pak by byla práce podstatně vzrostla, avšak musím připomenouti, že v citované literatuře jsou mezery velmi závažné. — Dnes, po pracích Zíbrtových, který v řadě svazků (Veselé chvíle v životě lidu českého) snesl rozsáhlý materiál zvykoslovný, po práci Máchalově, který ve svém díle bájeslovném všude přihlíží k folkloristické látce české a hlavně po soustavném výkladě Niederlově, není přece správné, uvá-dějí-li se zvykoslovné doklady české podle knihy Reinsber-Düringsfeld „Festkalender aus Böhmen". Ale i pokud jde o výklady srovnávací, neměly chyběti odkazy na dílo Nieder-lovo, poněvadž 1. svazek II. oddílu Života starých Slovanů podává srovnávací analysi lidových obřadů slovanských a shrnuje literaturu (zejména slovanskou) tak úplně, jako žádná práce soudobá.