str. 156
Flajšhans). Cyklická forma vzbudila zájem a úhrnem lze říci, že přednášky splnily své posiani mezi členy a příznivci Zemědělského musea, kteří se vždy dostavili v počtu hojném. Obě instituce se rozhodly pokračovati v přednáškových souborech toho druhu i v letošním období zimním. jh.
Časopis „Loutkář" počal roč. XVII. vycházeti v nové úpravě. Je nyní orgánem Loutkářského soustředění při Masarykově lidovýchovném ústavu v ČSR. a zároveň oficiálním orgánem mezmárodní unie loutkářské (Union internationale des Marionettes), časopis přihlíží ovšem v přední řadě k soudobému loutkářství a k stránce technické, ale podává hojnou literaturu a jest nezbytnou pomůckou každému, kdo se zabývá loutkovými hrami. V čís. 5. otiskl dr. Ivan Pankevič krátkou stať „Loutkové divadlo na Podkarpatské Rusi". Na toto území pronikly loutkové hry z Haliče, kdež se šířily z prostředí polského. Autor podává zprávu o karpatoruském „vertepu" a zmiňuje se o textu hry o Lazarovi a boháčovi podle rukopisu z Imstičeva u Iršavy. Je to variant textu vydaného Iv. Frankem v Zap. nauk. tov. im. ševčenka. Sv. 82. jh.
Časopis Museálnej slovenskej spoločnosti. Ročník ХХІП. čís. l'. 1931.
Ján Mjartan: Príspevky k národopisu Hornej Nitry. II. Veľká noc. Autor pokračuje v soupise látky zvykoslovné. Sebral zajímavé drobnosti na příklad o strigách (čarodějnicích), které se v noci ze Zel. čtvrtku na Velký pátek shromažďují na křižovatkách. Postaví se do řady a Lucifer přijde i vyptává se jich, zda se odříkají Boha a Panny Marie. B. Bednárik: Smútočný kroj a prevládajúca farba v ňom. Zjišťuje, že se ještě — hlavně ve středním a vých. Slovensku udržuje původní obyčej, t. j. za smuteční barvu se pokládá barva drsného, nevybíleného plátna, t. j. barva žlutavá, vedle ní bílá. Ale na západě se již často vyskytuje barva černá a vlivem církevních obřadů se šíří. Zajímavé jsou zprávy o sledech barvy červené jako barvy smuteční. Jsou to starobylé rysy, je známo, že barva červená měla důležitý význam v pohřebním rituálu řecko-římském. (Srovn. Samter, Geburt, Hochzeit, Tod 187—194, Archiv f. Religionswissenschaft X. 2 n. atd.) J. Geryk, podáva Ľudové názvy niektorých rostlin, hlavne liečivých v Záriečí, v Púchovskej doline. R. Bednárik otiskl zprávy o procesu s čarodějnicí v Turč. Sv. Martine počátkem stol. 18. jh.
M. Murko: Za äiárodní epikou po Jugoslávii. Československo-Jugosla-venská Revue. Roč. I. 1930. Čís. 3.—4.
Vynikající slavista university Karlovy se po léta zabýva studiem lidové epiky jihoslovanské. Již v letech 1909, 1912, 1913 procestoval jihozápadní Chorvatsko, horské kraje dalmátske, Hercegovinu a západní i střední Bosnu, zapisuje (fonograficky) písně a studuje také sociologické prostředí, v němž žila piseň. Válka přerušila Murkovy práce, takže teprve r. 1924 podnikl cestu po západní části bývalého Sandžaku Novopazarského a r. 1927 navštívil Ma-karské Přímoří v Dalmácii. Podporou Slovanského ústavu a ministerstva školství a nár. osvěty bylo prof. Murkovi možno podniknouti v létě minulého roku novou rozsáhlou cestu. Vyjel 13. května 1930 z Prahy a vrátil se 13. září. Cesta vedla přes Záhřeb do Bělehradu a potom do severozápadního Srbska, do východní Bosny, dále na černou Horu, později se prof. Můrko obrátil do Metochie, Starého Srbska a do východní části Sandžaku Novopazarského. Zbývalo by ještě navštíviti jihozápadní Srbsko a některé okresy v jihovýchodní Bosně. Přes to, že doba letní nebyla příznivá sbírání lidových písní, prof. Můrko přivezl látku velmi bohatou, t. j. přes 200 válečků fonografických, jež obsahují začátky, ale také jiné části písní epických průměrně do 60 veršů; kromě toho přivezl na 400 snímků význačnějších zpěváků, guslí, snímky krajin a míst zajímavých pro epiku atd. Také tato cesta potvrzuje a doplňuje starší zkušenosti Murkovy o jihoslovanské epice. Střediskem epických písni jsou černá Hora a Hercegovina. Autor zjistil, že i zpěváci v nejzápadnějším Srbsku i ve východní Bosně jsou původu černoborsko-hercegovského a že také v Sandžaku se zachovala epika hlavně v krajích blízkých černé Hoře. Také ve Starém Srbsku, v oblasti Kosovské se zachovaly písně. Zpěváci jsou většinou vyznání pravoslavného, ale ve východní Bosně v Posavině Můrko našel také zpěváky katolické; muslimanských zpěváků je mnoho ve východní Bosně a v Sandžaku Epická píseň přešla od Srbochorvatů také k severním Albáncům.
|
|
