str. 157
Pokud jde o název písní, prof. dr. Můrko zjistil, že označení „junačke" se udržuje na jihovýchodě Jugoslávie, ale nejvíce „starinske" „stare" na Kosovu „starovremske". Vedle starých písní se šíří též nové o bojích od r. 1875 do světové války, auo právě války balkánské a události let 1914—1918 znovu oživily lidovou poesii. Zpěvákovi říkají „pjevač", také „pevač", „pjevo". Na Kosovu a v Sandžaku „pesmar", „pesmač". Chtějí-H přesně naznačiti, že jde o zpěváka epických písní, říkají „pjevač uz gusle". Vedle názvu „guslar" (známého z literatury) častěji se slýchá ..guslač". Zmíniv se o guslich prof. M. se dotkl zajímavé otázky, proč se „dvoustrunný nástroj" pro doprovod epických písní zachoval právě na krajním severozápadě a krajním jihovýchodě episké oblasti. Velice zajímavé a bohaté jsou zprávy o zpěvácích (objevují se i ženy zpěvačky), o společenské vrstvě, z níž většinou vzešli (jsou to hlavně zemědělci), o knižních pramenech zpěváků atd. Na Kosovu a v Sandžaku ještě písně žijí v ústech lidu t. j. udržují se ústním podáním. Rozumí se, že v nových poměrech se mění také život písně, existují skladby o událostech nejnovějších a tak zpěvák se mění vlastně v žurnalistu, ovšem někdy také ve špatném smyslu. Prof. M. zjistil, že na Černé Hoře před válkou král Nikola a jeho vláda censu-rovali písně nově skládané. Dnes se národní epika změnila, poněvadž písně se šíří tiskem, ale zpěv a stará technika se zachovávají. Autor v závěru zdůrazňuje, že by bylo třeba věnovati pozornost písním muslimanským, které mají velikou důležitost kulturní a vynikají namnoze také cenou uměleckou. Prof. Můrko připojil k své stati 29 fotografií jednotlivých zpěváků, skupin atd.. Výsledky své cesty, jakož i své dlouhodobé zkušenosti starší, prof. Můrko vydá v samostatném velikém díle jež vyjde v publikacích Slovanského ústavu. Bude míti pro vývoj badání o jihoslovanské epice význam základní. Německý překlad studie Murkovy vyšel v Slavische Rundschau. jh.
Dr. Margareta Stefanescu, velmi pilná pracovnice v oboru národopisu pracovala nedávno u nás a seznámila se velice důkladně také s národopisnou literaturou naší zejména se zvykoslovím. V cenné revui Arhiva (roč. XXXVII., 1930, čís. 3.—4.), kterou rediguje prof. Біе Barbulescu, podává dr. St. studii o zvykosloví českém srovnávajíc naše obyčeje s rumunskými. Stať založená na bedlivém studiu materiálu publikovaného v našich časopisech může dobře in-formovati rumunské odborníky a usnadniti další studie srovnávací. V témž čísle podává dr. Stefanescu podrobný referát o Národopisné společnosti, o Národopisném věstníku, o Národopisném oddělení Národního musea atd. jh.
Ruch Słowiański roč. Ш. čís. 4.—5 (1930) věnoval téměř celé dvojčíslo souborným přehledům o vývoji národopisného badání u jednotlivých národů slovanských. E. Karskij pojednal o nynějším stavu badání u Bělorusů, Ch. Vaka-relski o národopise bulharském, VI. Tkalčič o srbochorvatském, J. Horák o československém, M. šwjela o dolnolužickém, J. Wjacslawk o hornolužickém, D. K. Zelenin o ruském, St. Vurnik o slovinském a E. J. Pełeński o ukrajinském. Soubor těchto statí podává přehledný obraz badání a výsledků ,a poslouží každému, kdo se zabývá studiem národopisu slovanského. jh.
Etnolog. Glasnik Kr. Ernografskega Muzeja v Ljubljani. Roč. IV., 2.1930/31.
Z obsahu. Dr. August Pavel: Odprta ognjišča v kuhinjach rabskich Slovencev. Mírem trianonským připadlo Maďarům 8 slovinských vesnic nedaleko Sv. Gotthardu, jichž obyvatelstvo rychle podléhá maďarisaci, takže podle mínění autorova za lidský věk pozbudou svého slovinského rázu úplně. Proto je třeba aspoň sebrati, pokud možno, jazykový i národopisný materiál. Autor si při své návštěvě všímal hlavně kultury hmotné, zejména kuchyně a ohniště. Podává plány kuchyně, peci, nakreslil nářadí kuchyňské a zachycoval tak cennou látku. Pro dialektologa nebudou bez užitku ani poznámky, jež připojil o tomto vymírajíeím nářečí slovinském.
Mirko Kus-Nikolajev: Nomadski motivi u jugoslavenskoj seljačkoj umetnosti. Umění islamské jest synthese mnohých prvků civili-sačních i etnografických. Středoasijští kočovníci, kteří prodlením staletí ovládli rozsáhlá území, přinášeli si s sebou jakési prvky umělecké, zejména pokud jde o ornament a tyto složky, splývající s rysy civilisace mezopotámske, perské,
|
|
