str. 159
tury apokryfní. Autor srovnává tyto desky s tak řečeným bulharským Aba-garem, jejž vydal v Římě r. 1651 Filip Stanislavov, biskup římský. Poněvadž lublaňské desky se shodují s bulharskou knihou po stránce obsahové, autor nazývá je Abagarem srbským. Autor ukazuje, že dílo Stanislavovo, které mělo za úkol propagaci unie bylo namířeno proti deskám lublaňským, dílu pravoslavnému. Tyto desky jsou památkou těžkých dob, kdy otisky dřevorytů toho druhu nahrazovaly Srbům knihy psané nebo tištěné. — Na konci tohoto sešitu podal redaktor dr. N. županič zprávu o čestném doktorátu filosofie, jejž -universita v Ljukljani propůjčila presidentu T. G. Masarykovi. jh.
Lud. Słowiański. Písmo poświęcone dialektologji i etnograf ji Słowian. Tom II. Zeszyt 1. 1931.
Nový svazek časopisu, jejž pečlivě redigují profesoři jagielionské university Kazimierz Nitsch (část dialektologickou) a Kazimierz Moszyński (část etnografickou) obsahuje příspěvky důležité a cenné. Národopisu se dotýká v oddílu dialektologickém stať „Mazowickie nazwy przyrodnicze", kde prof. Nitsch a E. Mrozówna sebrali obsáhlý materiál o lidových názvech, chrpy (centaurea cyanus). Monografie doplněná mapkou svědčí o rozvoji polských studií z oboru jazykového zeměpisu. (Práce přihlíží také k názvům českým a slovenským.) — Stanislaw Bąk: Ze słownictwa ludowego wpowiecie tarnobrzeskim. Řídě se dotazníkem prof. Nitsche autor zpracoval v uvedeném území 1. názvy označující různé stupně příbuzenstva a 2. názvy různých součástí cepů, jakož i označení prací při mláceni Obili.
G. II]inskij: Из области славянской демонологии.
V lidovém podání slovenském se zachovalo slovo „pikulík" označující bytost démonickou. Prof. lljinskij doplňuje svou stať ve Sborníku Matice Slovenské II. upozorněním, že sledy existence kultu této bytosti lze najiti také na území východoslovanském. Spojuje se sic. pikulík ukrajinský výraz pek (ve zvolání pek tobi!).
V oddílu věnovaném etnografii prof. Moszyński důkladným nekrologem vzpomněl vynikajícího skladatele polského Stanisława Ciszewského, který zemřel 27. května r. 1930. Velmi živě vylíčil životopis zesnulého badatele, který si svou svědomitostí, smyslem pro soustavnost a neúnavnou pracovitostí dobyl místa vynikajícího mezi etnology slovanskými, ačkoliv choroba nervová nedávala mu možnosti zužitkovati velké vědomosti také organisačně na př. po dobu působení ve Lvově, kde několik let před válkou byl ustanoven profesorem etnologie. V pozůstalosti Ciszewského se zachovalo mimo materiál lístkový ještě asi 59 sešitů obsahujících látku z různých oborů.
Názvy jako na př.: Siła ludzkiego słowa, Systematyka podań słowiańskich, O poezji lirycznej chorw.-serbskiej, Epopeja pld.-słowiańska o królewiczu Marku, Histoŕja etnografji chorwatsko-serbskiej atd. svědčí, že tu jde o náměty velmi zajímavé. Mimo jiné se v pozůstalosti chová také látka pro tři další svazky díla Ciszewského „Krakowiacy". Kasa im. Mianowskiego, v jejímž archive bude pozůstalost uložena, sice hodlá rukopisy postupně vydá-vati tiskem, avšak prof. Moszyński, který má býti redaktorem, pochybuje, bude-li to možné, poněvadž přece jen jde většinou o materialie, jež by vyžadovaly doplnění a vlastního vědeckého zpracování. Tyto pochybnosti plně odůvodnil na str. 131—2 tohoto sešitu LS. po důkladném studiu pozůstalosti. — Józef Obrębski: Rolnictwo ludowe wschodniej części półwyspu Bałkańskiego. Další část důkladné monograüe se zabývá mlácením obilí mimo jiné všímá si též vidlí, jimž prof. Murto věnoval důkladnou monografii. Stať je doplněna pěknými obrázky a mapkami. — Petru Caraman: Une ancienne coutume de mariage. Srovnávací studie o starém obyčeji: Svedená dívka přijde k rodičům svůdcovým, a sedne si na pec. Přenocuje tam a mladý muž je povinen vzíti si dívku za ženu. Autor sebral zprávy o tomto obyčeji u Rumunů, Bulharů a na Ukrajině. Jest zajímavo, že rumunský obyčej (z Bessarabie) nejlépe popsal znamenitý novelista ukrajinský M. Kocjubynškij v jedné povídce. — Tadeusz Seweryn: Łowiectwo ludowe w Polsce. Autor si všímá stránky, jíž ještě nebylo věnováno mnoho pozornosti a sebral látku velice zajímavou i hojnou, ze-