str. 161
líčí tísnivý dojem, jímž naň působil rozedraný oděv slavného etnografa a chudičký, sešlý nábytek. Je třeba připomenouti, že Ludvík Kuba vydal pěknou informační studii o O. Kolbergovi již r. 1888 v Osvětě. jh.
Roczniki Towarzystwa przyjaciel nauk na Śląsku. II. 1930. Katowice. Str. 418.
Rozsáhlý, pěkně vypravený svazek vyzdobený četnými přílohami obrazovými jest svědectvím soustavné, pronikavé práce polské na území slezském. Bohatý obsah se sice nedotýká národopisu přimo, ale podává přesné zprávy na př. o slezských museích, o ruchu vědeckém a také hojné zprávy o pracích, jež se vztahují na Slezsko. Vzpomínám na př. podrobného referátu o díle „Księga pamiątkowa VI. ogólnośląskiego zjazdu śpiewaków i śląskich, uroczystości Moniuszkowskich w Katowicach. Pod redakcia Stefana M. Stoińskiego. Katowice 1930. Str. 170. Tam dr. Emil Szramek pojednal o dějinách sbírání lidových písní polských ve Slezsku. Pro příští ročník připravila redakce monografii Stanisława Wallise o lidovém lékařství.vjh.
Časopis za zgodovino in narodopisje. XXV. 1930. Sešit 3.—4.
Z obsahu: Fr. Ilešič: Iz Vrazove slovenské literárne zapuščine. Vrazovi Krakovjaki. V rukopisné pozůstalosti Vrazově chované v universitní knihovně záhřebské jsou slovinské překlady 50 krakowiaku polských. Teksty Vraz našel ve známé sbírce Wacława z Oleska „Pieśni polskie i ruskie ludu galicyjskiego'' (1833). Prof. Ilešié otiskl Vrazovy texty, podal rozbor překladů a ukázal, že Vraz snad poznal krakowiaky již dříve z čelakovského Slovanských nár. písní (sv. III. vyšel r. 1827), ale své překlady pořídil přímo z originálu polského, ze sbírky Zaleského. Kromě toho jsou v pozůstalosti Vrazově ještě krakowiaky, jimž Vraz dal název „Rožmarinci". Prof. Ilešič je otiskl a podrobil je rozboru, z něhož vysvitlo, že jde o samostatné ohlasy Vrazovy, o jakési názvuky k Dju-labijím. — Z jiných příspěvků národopisných v tomto sešitu zasluhuje pozornosti Slovenska národopisná bibliografi j a za leto 1929 (sestavil Franjo Baš). jh.
Bulletin international de 1'Acadéniie Polonaise des sciences et des lettres. 1930. No. 1—3. I.—IT.
Z referátů o předložených pracích vyjímám zprávu o studii prof. W. Klingera, známého srovnávacími pracemi v oboru lidového podání. Prof. Klinger analysuje „Trzy podania z historji Herodota". Jde především o legendu (Her. VII. 137—8) vypravující o založení dynastie králů makedonských. Tři bratři z rodu Temenovců byli vyhnáni z Arga a vstoupili do služeb krále macedonského jako pastýři. Královna sama připravovala chléb pro bratry, ale chléb zadělaný pro nejmladšího (byl to Perdikkas) vykynul dvakrát rychleji než chleby ostatní. Král to pokládal za zlé znamení, rozhodne se, že bratry vyžene a když se domáhají platu, ukáže na paprsky sluneční, jež pronikají otvorem ve střeše a praví: „To vám dávám jako mzdu!" Starší bratři jsou zmateni, ale Perdikkas přijímá, svým mečem opíše kruh kolem ozářeného místa, nabere z něho třikrát hlíny, uschová ji za ňadry a odejde s bratřími. Když králi objasnili, co vlastně mladý pastýř učinil, poslal své pány, aby pastýře chytili a ubili. Avšak bratři unikli pronásledování, poněvadž řeka se rozvodnila, jakmile přes ni přešli, a tak se stihatelé vrátili s nepořízenou. Tři bratři potom dobyli celé Macedonie a založili dynastii. Prof. Klinger zjišťuje, že Wolf-Aly v knize Volksmärchen, Sage und Novelle bei Herodot und seinen Zeitgenossen (Göttingen 1921) přijal výklad, jejž Klinger naznačil již r. 1902 v díle Skazočnyje motivy v istoriji Gero-dota. Klinger vysvětluje legendu na základě staré víry, že ten, kdo někomu dobrovolně dá hrst země, postupuje mu v držení celou zemi, z níž vzal onu část. Prof. Klinger sleduje tento obyčej také v právních starožitnostech germánských; Germáni byvše přemoženi odevzdávali vítězi kus drnu na znamení, že mu odevzdávají panství nad svou zemí. TJ Římanů staré rčení „herbam do", znamenalo tolik jako „uznávám, že jsem přemožen". Tento zvyk je doložen také z Německa, z Francie, z Flanderska atd. Tak třeba vyložiti také význam země ve vypravování o založení dynastie makedonské.
Druhá legenda obsahuje motiv o trestu božím za křivou přísahu. Ve Spartě žil kdysi Glaukos, pokládaný za nejsprave dlivějšího muže v kraji. Jakýsi Miléťan přišel ke Glaukovi a svěřil mu polovici svého jmění, jakož i značky (symbola) s prosbou, aby vydal jmění osobě, která přinese značky tytéž. Po
