Různí autoři i

cele, jak by bylo žádoucí a jak by byla vůle, nýbrž jen podle možností, jež jsou velmi skrovné — přinese jistě další důležité doplňky z pramenů dnes neznámých a zjistí i v něm nesprávnosti a chyby, které se i při největší svědomitosti v tomto oboru práce a za dnešního stavu jeho vývoje snadno přihodí. Ale i tak znamená následující soupis další pokrok v tom svrchovaně obtížném výzkumu naší fajansové produkce.

Soupis zaznamenává 67 j mein toufarských mistrů vyškovských — zde asi již nebude ani v budoucnosti závažnějších změn — a 111 jmen toufarských tovaryšů a také učňů. Jsou to převážnou většinou jména česká, s nimiž se zde setkáváme, a i většina toufarů s německy znějícími jmény byla národnosti české, jak se přesvědčujeme z jejich příležitostných projevů, zachovaných v různých písemnostech, jako na př. na dlužních úpisech, v závětích, v soudních protokolech a pod. Sledujeme na př. v pramenech, které jsou vlivem úřadů většinou psány německy, takového „Johanna Patermanna" a na konec zjistíme o něm, že si pro svůj „vandr" zvolí Rakousy, aby se zdokonalil v práci aabysenaučilněmecky! Výroba fajansí ve Vyškově byla česká, byla od počátku do konce provozována mistry slovenské a české národnosti, z nichž asi tak polovina pocházela přímo z Vyškova, který byl vždy v jádře český, a druhá polovina z okolních českých městeček a obcí, jako na př. z Bučovic, Ždánic a j., nebo z blízkého Slovenska a vzdálenějších Čech (Kutná Hora). Mistrů a tovaryšů určitě německé národnosti bylo ve Vyškově v poměru k celku zcela mizivé procento. K nim patřil na př. Andreas Cziling z Enzersfeldu v Dol. Rakou-sích, pak Michael Hertel z Ernsbrunnu (rovněž v Dol. Rakou-sích) a n. j. Hlavními nositeli vývoje byly zde však české rodiny Burianů, Čamků, Machaňů, Perniců, Štroblíků a j., které udržovaly toufarskou tradici po dvě i tři generace.

Jak již bylo v první části této studie uvedeno, přišli první toufaři do Vyškova ze Slovenska; z kterého místa, toho doposud, bohužel, nevíme. To jsou ti Martinákové a Janošové, působící ve Vyškově po dvě generace. Ze Slovenska, z Uherské Skalice pocházel také Kašpar Schere r, rovněž jeden z prvních toufarů, kteří se ve Vyškově počátkem 18. století usadili. Skaličanem byl také toufarský tovaryš František Pavelka, pracující u některého z vyškovských toufarů-mistrů téměř po dvacet let (v 2. pol. 18. století). Jako jiní moravští, přispěli také vyškovští toufaři k rychlému rozvoji rukodílny na fajanse vHolíčina Slovensku (založ, kolem r. 1743). Zde pracoval nedlouho po jejím vzniku jako to čiř Josef Maňas, pak v 50. letech 18. století jako malíř Šimon Janoš ml. a jako modelář v téže době Jan Novák. Modelářem holičské rukodílny byl v 1. 1778 a 1780 také vyškov. toufar. tovaryš Matěj Hála.

OAndr. CzilingoviaMichaeluHertelovi, kteří již v první polovici 18. století přišli — pravděpodobně jako tova-