zvířecího těla, chtěje očarovati semeno a pole a hledaje v jejich působivosti pomoci. Míním úlohu tuku, kterým si rozsévač často natírá ruku, semeno rozsévající, anebo který po případě přidává i k semeni. Z jakých důvodů tak činí?

Zprávy, popisující zvyky při setí, uvádějí, že se k natírání rukou používá mnohdy slaniny nebo jiného omastku zcela obyčejného, kteréhokoli kousku, takže účinek se připisuje výhradně jemu samému, jeho tučnosti; mnohdy však, a to ve větším díle případů, musí se upotřebiti tuku určitých zvířat nebo omastku, který se uschoval od obřadních jídel určitých svátků, anebo to musí býti omastek svěcený, takže působivost jeho samotného ustupuje před jinými motivy.

Úkol tuku, zdá se mi, uplatňuje se v uvedených obyčejích v několika směrech. Především má působiti na ruku rozsévače, který hledí dodati jí ochrany a moci; jako zabezpečuje čarovnými prostředky semeno, rozsívku, pole atd., tak i ruku, která odevzdá semeno půdě. Místy posvěcuje si ji znamením kříže, naznačeným svěcenou křídou, jindy upotřebuje jiných významuplných látek, jalovce, sazí, česneku, nebo se dotýká rukou významných objektů, krtka, ženského těla a pod. Prostřednictvím ruky mají pak tyto prostředky působiti i na budoucí úrodu. A jestliže se k tomu účelu použije tuku, uplatňuje se při tom více důvodů a více motivů.

Mezi naším lidem v Šariši na Slovensku byl znám obyčej rozsévačů mazati si před setím ruce zaječím sádlem, protože pak ptáci nebudou prý zobati zrna.14) Na Moravě v okolí Vizovic byla zaznamenána rada, aby se i „přísada" zelná potřela zaječím sádlem, neboť potom nebudou zajíci okusovati zelných hlávek.15) V Polsku a Bílé Rusi svědčí některé doklady o tomtéž zvyku, podle kterého si rozsévači mají natírati ruce zaječím sádlem, zejména před setím ječmene, aby mu vrabci neškodili,16) a rovněž v Německu, v Meklenbursku na př. byly zaznamenány zprávy o upotřebení zaječího sádla při setí.17)

Jiná rada doporučovala, aby rozsévač použil svíčky. Na Moravském Slovensku (u Strážnice) hospodář má schovati lojovou svíčku, kterou na štědrý den ulil a která hořela po tři vánoční dny, na jaře pak před setím zrní má si jí namazali ruce, aby bylo obilí čisté od plevele a sněti.18) V Čechách radili použiti paškálového nedopalku anebo vůbec zbytku oltářní svíce.10)

Častěji doporučovalo se však uschovati k uvedenému