těšila se podobné úctě i v západních zemích, neboť v Německu podle rukopisu ze XIV. st. mazávali pluh špekem velikonočním, aby byl chráněn před čarami.2u) Úloha velikonočního omastku je tedy táž jako masopustního a převaha jednoho z obou cyklů svátků nastoupila podle prostředí, zda s větší vážností zachovává se svěcení paschy anebo zda více rozčeřuji hladinu klidného života masopustní veselí a hody.

Všechny tyto obyčeje zapadají v okruh známých již představ a zásad a mají své obdoby. Doporučuje-li se rozsévači na příklad zaječí sádlo, vychází představa o jeho moci jednak z víry v neobvyklý prostředek, který pomáhá i jako lék v ne-mocech, jednak ze zásady zaháněti škodnou pomocí týchž živočichů, téhož druhu, který má býti zapuzen. Ve Finsku kost ze zaječí lebky má se zastrčiti doprostřed pole, aby zajíci na ně nechodili; chlupy zaječí a exkrementy jejich mají se spáliti a zahrabati na místě, kudy přicházejí, což způsobí, že se budou pak oné stezce vyhýbati.30) Na Moravě radí namazat zelné sa-zeničky zaječím sádlem, aby odvrátili zajíce od onoho pole, a možná, že i domnění o jeho účinku na housenky vzniklo změnou motivace, když se již- zásadám zvyku nerozumněLo. Možná, že i slezský zvyk zastrčiti do pole zaječí kost anebo český zvyk sázeti zelné sazeničky pomocí zaječí kosti, patří téže kategorii.31) Z obdobné představy vycházejí pak asi ony rady proti škodné, které jsou doporučeny ve starých zápiscích, nalezených ve východních Čechách: aby vrabci nejedli pšenice, doporučovalo se spáliti mladé slepé vrabce na prach, před setím obilí rozmíchati jej s vodou a tím pokropiti semeno; aby housenky neničily zelné hlavatice, měla být posypána prachem ze suchého motýla, do stodoly pak měl se na-sypati prach z mladých myší.32) Podobné prostředky byly ovšem známy i jinde, jako vůbec rady, zaznamenané v zápiscích a verbářích, bývají daleko rozšířeny. Na př. v kovel-ském okrese byla též zjištěna rada spáliti mladé vrabce na prach a v době setí smíchati jej se semenem, aby housenky zasetého konopí nenapadly.33)

Kromě uvedených kouzelných prostředků, což je důležité, může však rozsévač vzíti k namazání rukou i obyčejný omastek, kterýkoli, bez ohledu ke svátečnímu původu. Na Moravě a ve Slezsku na př. kolíček, pomocí něhož se rozsazují