Tak na př. je známo, že některé rostliny se kladou na pole anebo se míchají mezi semeno právě pro svoji silnou vůni anebo pro jiné fysiologické vlastnosti, aby zaplašily hmyz. Mnohdy dokonce semeno se máčí v jejich odvaru a lidové podání zachovalo nám zprávy o některých rostlinách, k nimž rolníci při .,strojení" semene rádi sahali.40)

Nové poznatky vědecké chemie skutečně poskytují poučení, že mnohý prostředek proti škodné, který býval vysvětlován toliko pověrečnou vírou, vychází vlastně z přirozených podnětů. Na příklad i známý zvyk strkati clo krtcích a myších děr mladé střemchové pruty, aby tito hlodavci byli zahnáni, zakládá se na skutečně racionalistickém podkladě, vycházejícím ze zkušenosti, neboť mladé větve střemchy obsahují značné procento prudce jedovatého kyanovodíku.41) Lidé používali takovýchto prostředků, ať již si byli vědomi, v čem tkví podstata jejich účinku, či nebyli; ovšem časem představy

0 jejich působivosti mohly se rozšířiti ve směru, který s vlastním účinkem neměl mnoho společného. Podobný případ naskytuje se nám totiž s krví menstruační, která obsahuje též jedovatou látku menotoxin.42) Lidé vypátrali jistě její vlastnosti, neboť aleutští lovci na př. používají jí dokonce jako jedu k trávení velryb.43) Okolnosti té nelze pak pomíjeti ani při ritech, isolujících ženu nejen od společnosti, nýbrž vzdalujících ji

1 od práce v hospodářství a od dotyku zbraní a nářadí lovců. (Srovn. str. 101.)

Přirozený základ hlásí se i v obyčejích strkati do krtcích a myších nor kosti a mrtvá zvířata anebo zavěšovati je na poli. Strkají-li se do nor ryby14) nebo raci,45) počítá se s odpuzujícím vlivem rozkládajícího se organismu, podobně jako za-hodí-li se na pole mrtvá vrána, zvířecí vnitřnosti a pod.46)

Jiným příkladem, kterak se racionalistické důvody mísí s prvky lidových obřadů a svátků a kterak se v husté spleti prostupují, slouží úkol-popel a při setí.

Popel je jednoduchý, od pradávna ' známý prostředek zúrodňovací, druh mrvy, kterého se používalo nejen ve starém hospodářství, nýbrž který zná i nová agrikultura. Staré zemědělství získávalo ho pálením lesů a porostů; které se pokácely, nechaly uschnouti a spálily, aby se ná jejich místě zpracovalo-pole; nová praxe zná jej jako t. zv. kandóváhí, při kterém se míchá semeno s popelem ještě před vysetím.

S regenerátorským účinkem popela počítalo se již v dáv-

. 40) Byl to na př. libeček, Černobýl, netřesk, vrbice, .ruka sv. Jana a j.. Srovn.: Jitřenka XIII. s. 72, Lid na Hlinecku s. 201, Sb. m. sp. VIL s. 124-,. Košťál: Rostlinstvo s. 204 a j.