ných dobách, v hospodářství žďáření lesů, ale ještě podnes' se zachovávají zbytky tohoto systému a to nejen v odlehlých koutech Bílé Rusi, Lotyšska nebo Finská,47) nýbrž i v samém centru, kulturních krajin, kde přírodní poměry k tomu vedou anebo kde se praktická potřeba skryla v tradovaném zvyku. Na př. v Porýní, na ladech zarostlých vřesem a křovím, porost se občas vysekává, a když uschl, pálí se, aby jeho popel na 2—3 roky zúrodnil půdu k osévání.48) V Bílé Rusi ještě koncem minulého století pálili mladé lesíky, v Tatrách a ve štýrských Alpách upravovali tak stráně k orbě ještě v XIX. století; na Černé Hoře ještě posud pálí slámu na polích.49) V některých našich krajích zúrodňují pomocí popela alespoň některá pole, zejména záhony, určené pro zelí; zapalují na nich hromady suchého plevele, drnu a dřeva, aby jejich popel obohatil půdu, při čemiž k udržení zvyku přispěla tradice, jež připoutává pálení k určitému dni. k určitému svátka. I v Čechách na př. se zachovalo podání, že na poli, určeném pro zelí, má se v den 40 mučedníků spálit několik polen a popel rozsypat po hroudách.50) Častěji pak připravují se tímto přirozeným a starodávným mrvením záhonky k setí hlavatice, která rovněž jako zelí potřebuje jDŮdy dobře zúrodněné. Na Podkarpatské Rusi na Verchovině všichni hospodáři v den 40 mučedníků vycházejí na místa, slunci hodně přístupná, aby na nich vysekali keře, dříví jejich spálili a zryli se zemí jako záhonek, na kterém ihned vysévají pak zelné semeno.51) U nadlomnických horalů zapalují na záhonku pro zelné semeno keře jalovce, olše a j. v den Hamana, v Srbsku pálí dříví na těchto záhoncích „na mládence", t. j. prvního března, v okolí Petrohradu ženy pálí roští na truhlících, určených pro hlavatice, ve svátek „Velikého Mikoly".52)

Nové hospodářství zná hnojení popelem jakožto kando-vání, jak již bylo uvedeno. Popel se míchá ještě před setbou přímo se semenem, které se po případě předtím máčelo v medové vodě a pod., aby se prášek na ně nachytal;53) je to vlastně tedy předběžné hnojení, které má opatřiti semeni živné látky, podobně jako máčí-li se zrní předem v hnojné vodě. Tyto prak-