str. 260
tické prostředky doporučovala lidu v minulém století i samotná hospodářská družstva a hospodářské noviny a zápisy o lidové práci a zvycích poskytují doklady, že je lid skutečně zachovával.
Uvedené výkony zakládají se tedy zřejmě na praktických zásadách. S dalšími pověrečnými motivy je však nutno počí-tati, jakmile se objeví požadavky, aby popel, kterého se upotřebí, pocházel od určitých svátkir anebo aby se použilo popelu z určitých objektů, na př. ptáků a pod. Účinek samotného popela je tedy zvyšován významem svátků, které mu dodávají zvláštní moci, anebo významem objektu, z něhož pochází, jejichž vliv nakonec úplně převládá a stává se hlavním motivem, proč se popela užívá.
Podle některých záznamů ze Slezska a z Moravy popel, se kterým se lněné nebo zelné semeno míchá, má pocházeti od popeleční středy.54) Údaje ty vycházejí sice asi ze psaných nebo tištěných pramenů, ze zápisků hospodářských rad, ale není pochyby, že se mezi lidem zvyky ty skutečně konaly. Jinde popeleční popel schovávali alespoň k velikoncům, kdy jej sypali na len, na hlavatici anebo i na stromy, aby housenky nedělaly na nich škod,56) v cizině míchali jej se lněným semenem, na př. v Meklenbursku nebo v Estonsku.615) Důležitost popela od popeleční středy souvisí zřetelně s církevními obřady popelce.
Častěji však než popeleční popel schovává se k různým účelům popel od vánočních svátků, který je obdařen obzvláštní mocí jako tolik jiných předmětů, které souvisí s vánoci a jejich obřady. Ve starém českém rukopise z frýdlantského panství z roku 1645 byl zachycen návod, jak „strojit", t. j. připravovati pšenici k setí pomocí popela, který byl o Štědrém večeru napálen z hruškového dřeva. Musil se uschovati a před setím prošiti na hromadu pšeničného zrní, načež rozsévač na poli, pomodliv se po třikrát známé zaříkání, aby pšenice byla čistá, jako Panna Maria byla, sám musil vyšiti první tři záhony. Na jiném místě téhož rukopisu se připomíná složitější předpis, podle kterého jsou významné prostředky zmnoženy, takže popel má pocházeti ze dřeva hruškového, jabloňového a dubo-
54) Naše Slezsko s. 713, Od Horáčka k Podyjí V. s. 127.
55) Český Lid II. e. 75 (Sv. Jakub). — Podle složitého předpisu z okolí Jílového u Prahy, který jest uložen v archivu Národopisného musea, schovává se popel posledních tří masopustních dnů až do velikonoc, aby se vysypal pak na stromy, a to přes hlavu a v tom pořádku, že ,na Zelený čtvrtek sype se popel od masopustní neděle, na Veliký pátek popel z pondělí a na Bílou sobotu sype se popel z masopustního úterý, při čemž se říká: „Nesu ti, strome, popela, aby obstála tvoje úroda, zlé housenky by květu tvému škoditi nemohly. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Syn a Duch Svatý." (Archiv Národop. musea č. 4, s. 6.) — Grohmann ve své staré sbírce pověr zařadil zprávu z Luštěnice, podle níž se popele použilo též k ochraně stromů: popel, nastřádaný od vánoc, posledního masopustu a popeleční středy smísil se e vínem, svěceným na sv. Jana, a směsí postříkaly se stromy, aby byly bezpečny před housenkami. (Grohmann: Aberglauben u. Gebräuche s. 143, § 1054.)
56) Rantasalo: Ackerbau II. s. 114, 115.
|
|
