alespoň popel ze svěcených kočiček.137) V Polsku házeli na bramborové pole popel z kostí, jež zbyly ze svěcených pokrmů,68) v ruské Sibiři přisypali popel od Zeleného čtvrtku k obilí v truhlách, aby úroda byla prosta snětí a koukole.69) Místy v Čechách radili pak míchati pšenici k setí i s popelem, napáleným „mezi Matkama", t. j. mezi svátkem Nanebevzetí a Narození Panny Maile (15. srpna a 8. září).70)

Zvláštní postavení zaujímají oharky z hranic, na kterých se spalují na Bílou sobotu zbylé svěcené oleje. Uhlíkům těm připisuje se vůbec mimořádná moc, zastrkují se v domě za krovy, aby do stavení neuhodilo, a často zarážejí se i do polí, aby byla chráněna před krupobitím a krtci na nich nerýli; místy pak i křížky, které se nosí do polí, bývají zhotoveny z ohořelého „jidášového" dřeva. Jejich působivost vyplýva z úcty k posvátnému úkonu kněze a jejich úloha blíží se významu svěcených předmětů, neboť východiskem jejich důležitosti jsou církevní obřady. Naproti tomu uhlíky z ohňů, které se pálí v polích o lidových slavnostech, v Německu, jako Notfeuer, Osterfeuer a pod., u nás zejména v předvečer svátku Jana Křtitele, odvozují svou moc z ohně samého. Ať je původ ohňů jakýkoli, v dnešní době věří lid, že ohně působí blahodárně na úrodu polí, a stejnou moc přenáší i na uhlíky, které po nich zbudou, a proto zastrkuje oharky z nich do polí, věře, že úroda lépe se zdaří a bude chráněna ode všeho zlého. Obyčeje ty nesouvisí však se setím a sledovati je zavedlo by nás daleko od vlastního předmětu.

Z uvedených obyčejů vyšlo najevo, jak byl přirozený význam popela zmnožen pověrečnými názory, které jednak přikládají samotnému popeli plno tajemné moci, jednak rozvádějí rozsah jeho působivosti spojením s důležitými svátky. V popelu, jako pozůstatku ohně, vidí totiž někteří badatelé zadrženu magickou sílu, energii, která pochází z ohně a která se i z jeho zbytků může šířit do okolí.71) Jindy, a to častěji, je však popel pokládán za lustramen a apotropaion, jakožto látka, která byla ohněm očištěna a zbavena všech nepříznivých vlivů, a jakožto součást, zbývající z ohně, který je očistným prostředkem nad jiné vynikajícím. K pojetí katartického účinku mohla konečně přispěti částečně i ta okolnost, že popel slouží pomůckou při očišťování, při mytí louhem, odstraňujícím jakoukoli špínu. Popel je tedy považován za očistný a obranný prostředek a jeho pomocí hledí lidé chrániti sebe i svůj majetek, sypajíce jej na př. za odcházejícím, značíce jím čelo dětí na obranu před uřknutím, trouce si jím ruce po pohřbu a pod. Ale zatím co podle představ cizích národů