kůry.80) Naproti tomu v Norsku uchylovali se k jinému způsobu, jak působiti pomocí ohně na zasévanou úrodu; drželi hořící předmět nad semenem před setbou, ve Švédsku a v Dánsku křesali ocílkou jiskry nad polem.81) V našich slovanských krajích upomínají na tento způsob zvyky u svatojánských ohňů obíhati s hořícími pochodněmi kolem polí anebo zapalovati nad poli slámu a pod.

Obranný vliv připisuje se v lidových obyčejích mnohdy i prutům, které se zasazují do pole s myšlenkou, že úroda bude potom chráněna před krupobitím, před krtky, housenkami nebo- vůbec před neštěstím. Úloha prutů v polích je vůbec mnohostranná a byly již uvedeny některé její stránky. Pruty působí kladně na vzrůst úrody, buď vlastní mocí, která tkví v nich nebo která je jim propůjčena spojením se svátky, anebo jsou uváděny v souvislost analogií podle své výšky s vysokým vzrůstem obilí, lnu a konopí, ať již jde o pruty jakéhokoli původu. (Srovn. str. 30, 38.) Ale prutům přikládá se i ochranný vliv, podle všeho docela sekundárně anebo vlivem církevního posvěcení, kterého se prutům dostává. Obyčejně zastrkují se totiž pruty do polí v určité svátky, jmenovitě o velikonocích nebo o Božím těle, kdežto přímo k době setí přimyká se zvyk zarážeti větve do země řidčeji. Tehdy také spíše se projevuje odůvodnění podle sympatické magie anebo motiv positivního vlivu. Většinou však i tehdy používá se větví určitých stromů, kterým vůbec se připisuje v lidovém podání kouzelná moc a které tedy mohou působit na poli blahodárně nebo jako apotropaion, na př. olše, bříza, hloh nebo v mediterranní oblasti vavřín.

Obranný úkol dosvědčuje na př. zápis z Finska, kde radí položit na pole tři olšové pruty, červenou nití svázané, na obranu před uhranutím anebo vyrýt v zemi olšovým kolíkem jamky pro řepné semeno. V Norsku březovým větvím připisuje se moc zaháněti s pole myši, v Oldenbursku jsou hlohové pruty určeny proti krtkům.82) V Řecku a v Římě podle Plinia a podle zápisů v Geoponikách vavřínové větve brání siřití se rzi, neboť jejich listy vtáhnou ji k sobě.83)

V našich krajích zvyky s pruty připialy se většinou k velikonocům anebo k svátku Božího těla. Jestliže se zastrkují do pole kočičky, svěcené v kostele, je pochopitelné, že vedle víry v positivní působení vyskytne se domněnka, že zjednávají poli ochrany. Skutečně řada dokladů dosvědčuje víru lidu, že kočičky v poli přispívají k ochraně jeho před krupobitím a neštěstím.84) Kromě toho však i nesvěcené pruty zarážívají se