„vzpak ruky", aby vrabci nerobili škodu v poli,92) podobne i jinde. V Chorvatsku na př. první semeno má se hodit dozadu pro ptáky, ve Württembersku přes rameno, aby nebylo v obilí snětí, v Hessensku přes rameno se zavřenýma očima na obranu před „ptáky, na Alleru přes levé rameno, aby nikdo obilí ne o čaroval.93) Ve Finsku házeli někdy rozsévači první zrní rovněž za sebe nebo přes levé rameno nebo i mezi nohama, aby bylo jisto před kouzly.94)

Přehoditi předměty přes rameno nebo mezi nohama nebo sahati po nich dozadu za záda je známá praktika, která má odvrátiti zlý pohled a vůbec škodlivé vlivy; vyskytuje-li se při setí, opakuje se jen při důležité polní práci analogicky podle jiných příležitostí.

Častěji zmiňují se zápisy o zvyku určovati první hrsti vysévaného obilí ptákům nebo jiným jeho škůdníkům, po případě házeti jim je mimo pole nebo do křoví. Někteří badatelé vykládali tento obyčej jako obět, zejména Jahn, Eitrem, Tro-janovié, Rantasalo a j. Posilou bylo jim udání z germánských a severoevropských krajin, že zrní ono bývá někdy určeno pro Chornmueter nebo pro Holzfräulein, ve Finsku pro matku zemi, pro ducha větru nebo zemřelé.05) U našeho lidu není však jiného úmyslu než odděliti ptákům jejich díl, aby ostatní úroda byla tím vykoupena, podobně jako se děje při ukládání obilí do stodoly.

Podle odpovědi, která došla na rozeslaný dotazník z Boskovická, rozsévač, jda po obvodu pole, má hoditi hrst semene ptákům, podle zpráv ze Slovenska má se hrst zrní vyšiti se slovy: Toto vtáčkom, toto bobáčkom (chrobáčkom), toto žobráckom a toto mne.98) Ptáci ani brouci nezničí pak více zrní, než jim bylo slíbeno, a urodí se dost pro sedláka i pro chudé. Obdobné zvyky jsou doloženy hojně i z ciziny, zejména ze střední Evropy, a Rantasalo shromáždil četné jejich příklady (1. c. III. s. 43 n.).

Se vzpomínkou na ptáky spojen bývá zvyk držeti při prvním setí několik semen v ústech pod jazykem a po dokončení práce vypustiti je případně do křoví, aby ptáci nezobali zrní s polí. Na př. na Rožnovsku rozsévač pšenice má vzíti do úst tři zrnka a, nepromluviv ani slova, dokončit setbu, pak je má pústíti na mezi do křoví a může býti bezpečen, že ptáci mu nepůjdou na zrní. Jinde byl zaznamenán týž obyčej při setí prosa (okolí Vsetína), jinde při setí ječmene (Slezsko), ale ať jde o jakékoli semeno, zůstává u nás i v cizině v zásadě týž, s rozdílem