jen, že se nepřipomíná vždy, kam se zrní z úst nakonec vy-plivne.07)

Popsaný zvyk blíží se předchozím údajům, neboť zrní vypouští se do trní nebo mimo pole jako výkupné ptákům, aby se ostatního nedotýkali; ale kromě toho ukazuje i některé rysy magické: ptákům mají zůstati ústa uzavřena jako rozsévači, který drží pod jazykem zrna, jak podrobněji bude ukázáno dále při zákazu mluviti při setí. Někteří badatelé pak přiznávají vliv i lidským slinám, které často platí jako obrana p.Äed uřknutím.

Ze zásady analogie vychází příbuzný obyčej, který má způsobili, aby ptákům zůstaly zobáky uzavřeny, totiž obyčej při-dávati k semeni zámek. Podle české pověry má se zámek položit do pytle nahoru k semeni a pak na poli má se nosit v roz-sívce, aby vrabci nešli na obilí, anebo se má položit na pole :k ječmeni nebo prosu, a to před východem slunce, ták, aby toho nikdo nepozoroval, pak zůstanou i ptákům zobáky zamčeny. V tom směru lidová pověrčivost, chtějíc zabrániti přístupu nebo odchodu nevítaných zjevů, často se utíká k zámku, jakožto působivému prostředku. Na př. nevěsta, která si nepřeje dětí, hází do studně zámek, aby její život zůstal uzavřen, při vyhánění dobytka z jara kladou hospodáři pod práh chléva zámek, aby medvěd a vlk neškodili stádu, k nemocnému, jehož nakažlivé nemoci se domácí bojí, kladou zámek, aby se choroba nerozšířila. Představa o vzájemném vztahu zavřeného zámku a ptačích zobáků je obdobná oné, která uvádí s nimi v souvislost zavřená ústa rozsévačova.

Všechny předměty, které byly ve styku s mrtvým, vyznačují se podle lidové hluboce zakořeněné tradice ničivou mocí, která všecko umŕtvuje. Tato víra je stále u lidu velmi živá projevujíc se jak v denním tak i v hospodářském životě, ba možno říci, že málokteré jiné pověry se udržují tak houževnatě, jako strach před mrtvolou a nechuť ke všemu, co souvisí s ní a se hřbitovem. Stačí vzpomenouti si, kolik opatrných opatření provádí se v případě úmrtí, aby nebožtík neměl žádné moci nad živými a aby hospodářství nehynulo zároveň s ním; stačí vzpomenouti si ničivých kouzel, v nichž se používá předmětů s mrtvoly anebo ze hřbitova a která provádějí lidé s úmyslem uškoditi svým sokům, zhubiti je, anebo zašiti alespoň nesvár v jejich domě. Mrtvým přisuzuje se všeobecně zhoubná moc ničiti, pronikající vše, co přišlo s mrtvým tělem ve styk, a proto jak mrtvola tak i hřbitov jsou obklopeny nedotknutelností, která od nich živé vzdaluje.