prosýpá jejími otvory, takže hojné variace předmětů i obyčejů dokazují zřetelně, jak skutečně životná je víra lidu v jejich účinnost.

Jako. důvod finských obyčejů udává Rantasalo snahu získali ku pomoci hřbitovní nárůdek, aby hlídal pole a aby nejen odvracel škůdníky od něho, nýbrž způsobil přímo jejich přimražení k místu činu. U finského lidu skutečně udržují se animistické představy o oživení přírody duchy a různými démonickými bytostmi zřetelněji než jinde, jak dokazuje bohaté lidové podání i písně. Ale přece v jejich obyčejích s předměty mrtvých, jichž se používá při setí, vidím namnoze i ony představy o tabuování mrtvých, které ovládají u našeho lidu. Hle-dáme-li pak základy, ze kterých u našeho lidu vycházejí ony představy, .že jest třeba, vyhýbati se styku s mrtvolou a že mrtvý působí škodlivě na vše živé a rostoucí, shledáme více magických elementů než jiných.

Především pamatuje se spojitost mrtvého se vším, s čím přišel do styku, která trvá i po smrti. Předměty, kterých nebožtík za svého života používal, které byly při něm při smrti í po skonání a které přišly s ním ve styk, považují se za část majetku, který mu patří a který si může odnésti. Sám mrtvý, či spíše jeho duše, majíc právo na ony předměty, béře je na onen svět nebo se pro ně vrací, ničíc je a ubíjejíc život v nich. Jestliže majitel zhynul, hyne též jeho majetek, který zanechal, a také ony objekty, kterých se dotýkal, neboť stopa smrti a zániku tkví i na nich. Z víry té vyrůstá obava, aby nebožtík, ode-šed z tohoto světa, neodnesl s sebou úrody a aby nezhynulo dílo, které započal. Proto musí se přerušiti spojitost mezi nimi a některé obyčeje mají za účel zničiti jejich svazek. Proto, zemřel-li hospodář, musí se, podle lidové víry, oznámiti jeho smrt dobytku a zejména včelám, zároveň s podotknutím, že se jich dotyčný ujímá jako nový hospodář. Proto musí se zarní-chati znovu semenem, proto i záhon, který nebožtík za svého života upravil, musí se znovu přeformovati.20) Víru ve spojení zemřelého s jeho majetkem a úrodou ukazuje i makedonský obyčej uřezati mrtvému rozsévači nehty a vsypati je na sýpku, aby i po jeho odchodu byl dostatek obilí a chleba.21)

Častěji však pomýšlí se na magickou kontiguitu, která spojuje zemřelého s předměty, jichž se dotýkal, která spojuje život i smrt člověka s oněmi objekty a převádí na ně jeho vlastnosti i negativní schopnost a tedy i smrt. Jestliže plodnost, mimořádné schopnosti, štěstí a pod. přecházejí s ženy, se šťastného rozsévače a j. do okolí, právě tak smrt, znamenající zničení, přenáší se na předměty, které jsou s mrtvým spojeny. Asociace představ lidu jde však ještě dále a vztahuje ničivý vliv na vše, co bylo v blízkosti mrtvého anebo ve spojení s jeho