pohřbením. Frazer a Oldenberg vysvětlovali jej působením duše mrtvého, která setrvává kolem těla. Než pro asociaci představ u lidu stačí zákon kontiguity, podle něhož stačí nejen spojení s nebožtíkem, nýbrž i dotyk mrtvoly a dokonce i její blízkost, aby se stopy smrti a element zhouby přenesly.22)

Podle uvedených představ, ať již se vysvětlují působením duše anebo přenášením sil a vlastností, vychází však najevo, kterak tělo mrtvého i objekty, které souvisí s mrtvým anebo s pohřbem, stávají se nedotknutelnými pro svou moc, která se jim připisuje, vzbuzují bázeň a stávají se tedy tabu pro člověka.

V zákazech používati předmětů po* mrtvém jde tedy skutečně o pojem nedotknutelnosti, o pojem „tabu", jak jej vytvořilo nazírání tichomorských domorodců a jak jsme jej vytkli výše na rozdíl od negativní magie.

Mezi zákazy, které mají za účel chrániti pole a jeho příští úrodu před nepříznivým působením tabuovaných osob a předmětů, patří opatření proti vlivu mrtvých, která byla právě uvedena. Kromě nich označují lidové obyčeje při setí jako ta-buované osoby zvláště ženy, kterým buď v určitých obdobích je zakazováno vstupovati na pole, nebo které vůbec jsou místy ode vší práce vzdalovány, mužům pak se přísně brání ve stycích s nimi.

Zjevy takové podivně odpovídají obyčejům, které doporučují, aby právě ženy pracovaly na polích se semenem jakožto představitelky principu úrodnosti a plození, který přenášejí na pole i na rostliny a o kterém jsme jednali výše (str 52.). Tehdy šlo o to, aby lidé napomáhali vegetačnímu procesu v přírodě příkladem a posilovali jej vlastním jednáním a působením, které, podle zásad sympatické magie, uspišuje a zajišťuje oplodnění a vzríist obilí a plodin. Naproti tomu nyní, při těchže hospodářských zájmech a při téže práci narážíme na.zákaz zcela opačného smyslu, zákaz, který platí právě tak u mimoevropských národů jako v Evropě samotné, aby totiž rozsévač v době setí n&bo i zrání obilí vůbec se nestýkal se ženou, po případě aby ženy vůbec nekonaly některých prací v poli.

České obyčeje nečiní při tom výjimky mezi ostatními, neboť i v Čechách byly zjištěny zapovědí podobného druhu. Podle starší informace rolníka V. Lízálka, kterou zaznamenal v Malého Květech, sedlákovi, který se v čas setí pšenice manželky v loži dotknul, poroste na poli v obilí sněť. Podle jiné zprávy zápověď je sice oslabena ve svém dosahu, ale přece zřejmě patií téže skupině a vychází z týchž zásad, jako přísnější zákazy cizí. Hospodář totiž, rozsévá-li pšenici, nesmí