čiti lovecké nářadí a zbraně. Zajímavé je pak, že pro stařeny, u nichž není již oněch procesů, zapovědí právě uvedené neplatí.

Třebaže toto pojetí o vzniku sexuelního tabu platí výhradně pro lovecké obyčeje, zasluhuje přece i našeho povšimnutí, neboť hospodářské zvyky bývají mnohdy s loveckými obyčeji v úzké souvislosti.

Poměrně dost zřídka se vyskytuje tabu slov, to jest zá-pověď vysloviti určitá jména nebo určité výrazy, buď vůbec anebo alespoň za některých okolností. V obecné mluvě našeho lidu vztahuje, se zákaz vysloviti jméno především k „onomu černému", „zlému", jehož pojmenování nemají zbožní lidé ani vyřknouti, a proto je všemožně opisují. Pronesení pravého jména mohlo by způsobiti, že by se v tu chvíli zjevil mezi přítomnými. Týž důvod působí i v obyčejích v domácím a polním hospodářství, které se ostražitě vyhýbají tomu, aby bylo vysloveno jméno škodlivé zvěře. Neboť vyslovením jména, které tvoří s bytostí, jíž patří, celek, mohla by být škodná, rozumějící lidské řeči, upozorněna a případně i k člověku přivolána. Rovněž česká tradice dosvědčuje takovýto zákaz a radí ne-zmiňovati se nikdy v zelnici o zajících z obavy, aby nechodili pak na zelí.3r') V krajích na obyčeje bohatších, na př. v jiho-slovanských a východoslovanských zemích, vyskytují se podobné zákazy častěji a jmenovitě divoká, strach pastýřů vzbuzující zvěř, vlci nebo medvědi, nesmějí býti pojmenováni, zejména v určité dny, o vánocích, v den sv. Ondřeje a pod., aby nenapadali v létě stáda.36) Vzhledem k domácímu hospodářství hospodyně nesmí vysloviti o vánocích určitých slov, aby ne-přivodila zlých následků pro sebe, pro clům nebo úrodu; na př. u Lernků nesmí pronésti slova mák, slívky nebo hrách, aby nedostala svrabu, na Ukrajině nesmí říci mák, aby jí nenapadaly blechy, na Bílé Rusi nesmí pojmenovali louč (golovnju) pravým názvem, aby v létě nebylo v obilí sněti (golovni).37) Ne-smí-li býti jméno vysloveno, bývá nahrazováno jiným výrazem, který, ať je znám všeobecně nebo jen zasvěcencům, přece zbavuje člověka nebezpečenství.

Zvláštní modifikace tabu slov jeví se však v tendenci nahrazovali je takovými výrazy, jež by označovaly již předem vlastnost, které si mluvčí u tabuované osobnosti přeje, nebo jež by se vztahovaly k vlastnostem, kterých se obává. Na takový případ v hospodářských zvycích upozornil Zelenin ve zvyku běloruského lidu nazývali ptáky při setí „slepci", čímž zřetelně jest naznačeno přání, aby ptáci skutečně zůstali slepými k zasetému obilí a neviděli rozhozeného zrna. Pronesení nového pojmenování jakoby bylo zaklínáním, aby neviděli