D. Stránská:

(Nezdřev u Blatné). Častěji však považují se nadávky a klení za obranný prostředek.

Ještě podnes se věří, že se len lépe urodí, jestliže se kleje při jeho zasévání, a chebská selka, jde-li podle pole, hodně nadává nebo plije do pole. 5l) Ve Francii věří lid, že některé rostliny lépe rostou, jestliže se při jejich setí hodně kleje; na př. bazalka se seje s doprovodem klení, pak vyroste vysoká a krásná, podobně i kmín. S2) Již starověkým národům byla tato víra vlastní, neboť Plinius zaznamenal ve svém díle: Nihil ocimo fecundius, cum maledictis ac jprobris serendum prae-cipiunt, ut laetius proveniat. Theoírastes zachoval zprávu, že kmín lépe roste, kleje-li se při jeho setí, a totéž vypravuje Palladius o routě, o níž vládne stejná pověra v Italii posud. Б3)

Podle představ, které se zřetelně projevují v pověrách a ve zvycích mnohých národů, démoni a nečisté moci prchají před nadávkami a klením. Podle víry ruského lidu sám čert a lěšij bojí se klení; na Černé Hoře věří, že největší klení je nejlepší ochranou před čarodějnicí. B4) Obdobně i u nás se věří, že každý, kdo zbloudil v lese a zakleje, dostane se na pravou cestu a klením že zažene „světýlka", jež ho svádějí a mučí.

Klení je tedy obranou svého druhu a rpůsobí ke zdaru zasévané rostliny, jjrotože od ní vzdaluje nepříznivé vlivy, tvoříc kolem ní bezpečné prostředí.

Zdánlivá dvojakost budí pozornost i v zákazech, týkajících se obrna. Jednak zakazuje se zůstati při setí bos, jak bylo již vypsáno, jednak se zapovídá choditi na pole obutý. Protiklad mezi oběma zákazy jest však jen zdánlivý, neboť oba vycházejí z různých představ a vztahují se k různé době; zatím co jeden se týká prvního setí, druhý se vztahuje k тро-zdějšímu období, když plodiny již povyrostly. Na Slovensku na př.. pudle záznamu M. Bély, hospodáři, pěstující v úrodných krajích horního Ponitří šafrán, nesměli si v pátek ani v neděli mazati obuvi, aby choulostivý šafrán neutrpěl, nasáknuv do sebe vůni tuku. 55) V Čechách byly zaznamenány doklady, že hospodáři se varovali choditi kolem polí s botama koptem namazanýma, aby obilí neskoptovatělo. 56) (Výklad slovnou analogií jistě nebudeme však brát za původní.) Na Sušičku byl zachycen variant téhož asi zvyku, který však postoupil ve svém vývoji, splynuv s ohledy k velikonočním svátkům a nabyv odůvodnění analogií: hospodář totiž nesměl si sám