str. 281
sledek takové půjčky. Je-li však již sedlák morálně nucen k podobné půjčce, může alespoň zmařiti její zlé následky tím způsobem, jestliže z plodin již zapůjčených ubere po troše zpětj čímž zadržuje úrodnost doma, anebo nevysype-li všeho obsahu z pytle, nechávaje trochu na dně pro sebe.2)
Vůbec v Polsku je zákaz půjčiti komukoliv částku ze semene, připraveného k setí, velmi živý a dosvědčují jej doklady z různých krajin. Determinován je nad to ještě požadavkem, že semeno nesmí býti půjčeno dříve, než sám hospodář si své pozemky oseje, jako by potom nemělo již odbírání úrodnosti ze semene moci. Na Kujavách na př. chłop neprodá ani čtvrti obilí, dokud si sám nezaseje, z obavy, aby někdo jiný mu úrody neodebral, podobně v okolí Břežan bojí se sedlák, že by se mu pak obilí nevedlo, v okolí Sokalu i jinde.3) Na západorus-kém území vládne stejně živá víra, že půjčené zrno відбере насіне a rovněž v samotném nitru Ruska nalézáme její doklady.4)
Také na slovanském jihu setkáváme se s ní, neboť i tu věří lid, že semeno bude slabě rodit, jestliže se druhému půjčí dříve, než si hospodář oseje.5) Ba zákaz jde i dále a zapovídá hospodáři vůbec síti komukoliv jinému, neboť pak po sedm let se mu neurodí, ba ani pytel nesmí sedlák zavázat, jestliže obilí prodal cizím.6) Nejen však semeno, nýbrž vůbec nic nemá se z domu dávati, zejména v první den setí, neboť nebylo by na poli dobré úrody. Vše, co je v domě, tvoří celek, a půjčí-li se cokoliv z domu, může to míti škodlivé následky pro podnikanou setbu. A je jistě poučné pro rozšíření zvyků při setí, srov-náme-li, že doklady uvedené víry ve spojení se setbou ztrácejí se na území střední Evropy, nezasahujíce na západ tak hojně, jako se vyskytují na jejím východě.7)
Podobné zákazy v lidovém zvykosloví nejsou ojedinělé, týkají se i jiných předmětů, zvláště pokrmů, mléka, chleba, dále i nářadí a j., a objevují se i při jiných významných příležitostech; zejména se s nimi setkáváme při významných událostech rodinného života anebo- ve dnech, které tvoří důležitý mezník v roce nebo v hospodářském životě. Takovou příležitostí je na př. první den žatvy, o které výstižný obrázek byl zachycen na př. v Tulské gubernii v Busku, kterak sousedé i žebrá-
2) Świętek: Lud nadrabski s. 363; Toeppen-Wisła VI. s. 677, 773, 77í,
777.
3) Kolberg: Kujawy I. s. 93; Mater. XIII. s. 163; Lud XXIII. s. 64; Gole. biowski: Lud Polski s. 141.
4) Etnograf. Zbirnyk V. s. 167; Kolberg: Pokucie III. s. 153; Federow-ski: Lud białoruski 2179; Živaja Starina 1891 I. 1. s. 119; Zelenin: Rus. Volkskunde s. 25, Opisanie s. 390.
5) Zb. N. Ž. VII. s. 382; Srp. Etn. Zborník XVII. s. 16. 6) Zb. N. Ž. XV. s. 207.
7) Pamfile: Agricultura s. 59, Laogra.fia 1912 -s. 675; Gołębiowski: Lud Polski s. 141, 142; Etnografski Zborník XXXII, s. 9, 109, XV. s. 260; Toppen-Wisla VI. s. 777; Jahn: Opfergebräuche s. 70 (zpráva ze Sedmihradska). Meyer uia př. ve své německé lidovědě nebo Sartori ve sborníku německých zvyků znají uvedený zákaz jen z Mazurska a Sedmihradska.