s tímto dílem, totéž týká se celistvé jednotky, k níž díl patřil, jaký osud stíhá část, takový jest údělem i celku. Naopak, obrá-tíme-li poměr, kdo získal třeba jen částku, nabývá vlastností celku, kdo se zmocnil kousku, nabývá vlády nad předmětem celým. Podle zásad těch pak ovšem i část obilí může zastupo-vati celou úrodu, a co se týká části setby, může se vztahovati na celou sklizeň.

Právě tak jako skutečná část celistvé jednotky podržuje kontinuitu s ostatkem, od něhož se odloučila, tak podle kohta-giosní zásady o předmětu, který s určitým objektem byl ve styku, který na př. člověk nosil na sobě a pod., vládne domněnka, že i nadále zůstává s ním ve spojem a že i nadále trvají vztahy mezi oběma, třeba by i nebyly vždy předměty ony v přímém styku. Stačí, že se zjevy vyskytují pohromadě, anebo stačí podoba určité věci nebo osoby, která je s ní identifikována, aby se předpokládala souvislost mezi nimi. To jsou především ony komplexní nebo kolektivní představy, které pozoroval na př. Preuss u amerických domorodců, kteří spojují jednotlivé zjevy komplexně v jeden celek, jestliže se vyskytují společně, na př. celistvou noční oblohou (neoddélujíce jednotlivých hvězd), déšť a mraky a pod., nebo které vedou k tomu, že Indiáni znají společné pojmenování pro všechny včely, nikoli však pro jednu, že motýly přiřazují k ptákům a pod.12)

Na představách o spojitosti objektů se rozvinula řada jak léčebných prostředků, tak i výkonů ničivého cíle, hledících ško-diti bližnímu tím, že se ničivý akt provádí na předmětu, který jim patřil nebo který byl s nimi ve styku, tím, že se pálí jejich šat, suší jejich šlépěj, píchá do jejich podoby. Ale právě rak, jako skutečná část určité jednotky může ji zastupovati celou, tak i jednotlivec může platiti tolik jako celý druh, a co se učiní s jedincem, může stihnouti celý rod anebo alespoň určitou skupinu.

Příkladů takovýchto představ poskytují nám lidové pověry sdostatek a právě zemědělské obyčeje přivádějí nám některé názorné ukázky, kterak jediný člen může zastupovati celou skupinu. Při vyhánění hmyzu a vůbec škodlivých živočichů s pole stačí chytiti jediný exemplář a odvésti jej nebo zabiti, aby tím zároveň zničili se všichni ostatní, kteří zůstali na poli.

V archivu Národopisného musea v Praze zapsán je prostředek proti housenkám v poli, který radí: máš-li v poli housenky, vezmi jednu pod jazyk, před východem slunce jdi pozpátku a dej ji pod kámen, ostatní s celého pole se slezou pod ten kámen. Anebo, chce-li je kdo převést někomu jinému na pole, je třeba jen položit některou na cizí pole do zelí, aby se všechny přestěhovaly na onu roli.13) Docela obdobně oznamují