str. 293
s nepříjemné strany, zvláště v Rjece zažil to do té míry, že byl nucen dovolávati se místního anglického/ konsula, a konečně se odstěhoval do Benátek. Tak čteme silné kritické projevy proti rakouskému vládnímu režimu a panovníkovi. V úvodní předmluvě předeslané celé knize upřímně uznává veliké pokroky, které učinilo' Slovanstvo, od převratu, zvláště FTaha a středoevropské Slovanstvo vůbec. Ke konci přeložil ještě Erbenovu předmluvu (str. 459) i obsah z Erbenovy knihy str. XI.—XV. Jako přídavek otiskl ještě statistický přehled obyvatelstva někdejší Cislaj tanie z r.. 1897, který mu dal „jeden z nej vzdělanějších občanů v Celovci, řezník svým povoláním, jehož jméno přetěžké si nemohl pamatovati". Jest ku podivu, že autor, který napsal předmluvu své knihy v Praze v březnu r. 1930, neuznal nutným opatřiti si novější a bezpečnější zprávy statistické ! J. Polívka.
Handwörterbuch des deutschen Märchens. Herausgegeben unter besonderer Mitwirkung von Johannes Bolte und Mitarbeit zahlreicher B'achgenossen von Lutz Mackensen. Band I. Lieferung 1—2, str. 144, Berlin und Leipzig 1931, Walter de Gruyter & Co.
Toto dílo jest druhé v řadě příručních knih pro německou lidovědu, které vydává svaz německých spolků lidovědných. Dosti daleko dospělo první dílo, příruční slovník německých pověr, vyšly z něho 3 svazky. Příruční slovník německých pohádek jest rozpočten na 90 tiskových archů. Vydané 2 sešity činí 9 archů, a obsahují hesla až po Aulnoy. Všechna jsou s podrobností všeho uznání hodnou vypracována, abude-li toto podrobné vypracování u všech hesel až do> konce dodržováno, jest velice pochybno'. že vystačí se s předloženým rozsahem 90 archů. Některé články, jak zvláště o egyptských motivech str. 24—46, antických str. 81—90, arabských str. 93—108 vyrostly málem na jakési monografie, při čemž byl místy opuštěn vlastní plán, neboť u posledních ukázány též sledy v umělé literatuře.
V díle přihlíženo k dějinám pohádkové literatury ovšem téměř výhradně německé, tak nalézáme hesla Arndťs Märchen 115—120, Achim v. Arnim 120—122, Bettina v. Arnim 122—4, ale kromě toho ještě Aulnoy, ba ještě „Andersen in Deutschland" 67—73, ač pohádky slavného dánského vypravo-vatele nemají nic společného s lidovou pohádkou. Příspěvkem k těm dějinám jest ještě článek: Aufklärung und Märchen 138 až 142, velice cenný i „Aesop in Deutschland" 126—129. Značná jest řada článků zcela teoretických, o agnostické teorii Bédie-rově 22—24, píše Walter Anderson a naprosto zamítá vývody slavného francouzského badatele, třebas jinak uznává jeho skvělé stránky stilistické: jeho učení o „forme irréductible" visí úplně ve vzduchu. Jest to dosud jediný příspěvek výborného
|
|
