toho učence. Dále jsou hesla: Alter des Märchens 50—52, Wege zur Alterbes-timmung des Märchens 54—62, tu obrácena pozornost na stanovení děje pohádkového- v úvodě pohádek, a na různé stupně kulturní ve vypravování líčené. Anordnungsprinzipien" 13—79, přehled různých pokusů,- část Halmová pokusu jest otištěna, až po seřazo-vací pokus Stitha Thompsona (ale Tillův pokus v jeho knize Böhmische Märchen nedošel zmínky), seřazování podle hesel pokládá se za nedostatečné, ač hlavní závadou jest při tom, že badatelé nemohli se shodnouti na obecně platných heslech. „Anthropologische Märchentheorie" 79, pisatel, švédský badatel v. Sydow připouští ji leda za motivy pohádkové a to jen do jisté míry. „Asso--ziationen und Apperzeptionen im Märchen" 129, „Ästhetisches Empfinden" 131—3, jak dochází výrazu v pohádce, „Attribute" 133 —■ velmi kratičký článek, německé pohádky jsou v tom ohledu jako vůbec po stránce formální chudičké.

Jsou dále články o různých látkách: Allerleirauh 47, Amor und Psyche 63—65, Alexius 113, Aschenputtel 125—6, různého ro'zsahu, v některých vyslovovány též dohady o původu a cestách, jimiž se šířily, tak o poslední řečeno, že jest nejvíce pravdě podobno-, že se po moři zanesla do Provence, a odtud se šířila rozmanitými cestami, a u Amor a Psyche skonštruovaná dokonce celá mapa rozvoje jednotlivých jejích typů. Konečně jsou zcela speciální hesla, po našem mínění zcela zbytečná, tak: „Adler" 16—22, o jeho rozmanitých rolích a úkolech v pohádkách ňa př. jak vystupuje místo zajisté původnějšího ptáka noha—gryfa, který vynáší reka z podsvětí, co- však není poznamenáno. „Ariadnefaden" — klubko, 110, „Aufgaben, schwierige" 133—6, „Aufgaben, unlösbare, dem Teufel aufgegeben" 130—8, „Alter des Waldes, Verse" vom 52—55.

Hlavním středem jest- přirozeně německá pohádka, ale při tom přihlíženo silnou měrou na pohádkovou literaturu málem všeho lidstva. Předběžný seznam nejdůležitějších zkrácenin, na 6 stránkách obsahuje značný počet německých sbírek, mezi nimi ovšem nejméně slovanských, kromě přeložených, a to- jen Afanasjeva, časopis Karadžič, Mikuličiée a Romanova. V jednom článku byl ještě citován Šapkarev. Velikou předností díla jest, že každý článek jest doprovázen rozsáhlým seznamem literatury.

Se zmíněným převážným zřetelem na německé pohádky spo-juje se bohužel přespřílišné jejich přecenění. Němečtí učenci neuvědomují si náležitě, že německé pohádky tvoří ve světové pohádkové literatuře fasi silně vybledlou a zvetšelou. Jest to zjevno každému, kdo srovnává je s jinými z evropského východu a jihovýchodu, přihlíží k personálu vystupujícímu a k formální stránce. Z toho přeceňování německých pohádek — místy zastupují všeobecně „germánské" — vyplývají mínění o původu některých motivů, jako na př., že motiv: meč mezi mužem a ženou v loži jest německého původu, str. 4. Autor toho