třídili písně i povídky podle jejich tvůrců, reproducentů, a snášeli množství zpráv životopisných o nich, se to ukázalo nesporným. První svazek obsahuje velmi stručný přehled epické poesie, t. ř. bylin. Vedle obvyklých výkladů věnuje spis obzvláštní pozornost různým vrstvám v epické poesii, nejdříve selské, ač zdůrazňuje, že byliny nejsou produktem tvůrčí síly selské třídy (str. 35), nýbrž že je tato přejala od jiných skupin. Staré látky nebyly ani hrubě přizpůsobeny novému prostředí, leda se to jevilo v tom, že největší rek epický, Ilja Muromec se přetvořil v selského synka, a připojen motiv vyléčení selského synka příchozími starci i o pomoci prokázané rodičům rekovým při jejich selské práci. Jiný, Mikuła Seljaninovič není nikterak představitelem selského lidu, nýbrž jeví se býti jeho antagonismu. Jinde shledává ohlasy třídních bojů XVI.—XVII. st. Dále vyšetřuje bojarskou moskevskou vrstvu, při čemž dovozuje činnost vlastních skladatelů známých pod jménem Skonto* rochů. Po tom „buržoazně-kupeckou" vrstvu v písních líčících obrazy, scény, i anekdotické příhody a j. p. ve velkém obchodním městě. Po tom církevní-poutnickou vrstvu (str. 56).

Prof. Boris M. Sokolov proslul řadou studií o bylinách, a tak vděčíme mu i v této knize některé nové i plodné myšlenky.

Méně lze to říci o druhém svazku, který jest věnován pohádkám. Spisovatel sám přímo nevystoupil samostatnými pracemi o těchto tradicích a také obmezuje se ve své knize téměř výhradně na výsledky studia jiných badatelů. Pro-saické povídky daly mu příležitost hlouběji rozvíjeti jeho teorie „sociologické", ukazovati sledy třídních bojů v této části lidových tradic. Po stručném náčrtku dějinném a přehledu sbírek obírá se dosavadními pokusy o klasifikaci pohádky, i dává celkem přednost klasifikaci sestavené od Antti Aarne, kterou pro ruskou literaturu pohádkovou upravil i doplnil N. P. Andrejev, ve zvláštním Ukazateli pohádkových látek, který vyšel tiskem roku 1929. Podle jiné práce jmenovaného učence ukázal poměr ruského pohádkového repertoiru vůči evropskému, jen má společnou se západem, a tolikéž jest specificky ruské, neznámé Evropě. Báchorky, kouzelné látky činí celkem 21%', ale nad míru bohaté jsou druhy realistické, anekdoty a novely, povídky z obecného života. Tu jest zvlášť veliká část čistě ruských povídek, neznámých v Evropě. Spisovatel z toho vyvozuje, že se tímto faktem zcela ruší „romanticko-slavjanofilská" představa o zvláštní blouznivo-sti, nadpozemskosti („zaoblačnosti") ruského lidu. B. M. Sokolov mohl spolu se svým bratrem Jurijem, sbírajíce přebohatý materiál ve dvou okresech Novgorodské gub. pozorovati život pohádky mezi lidem; zachytili velmi pozoruhodné poznatky o vy-pravovatelích a toto své osobní poznání rozšířil pozorováními jiných četných sběratelů. I tak jednal spisovatel nad jiné obšírně o podmínkách života pohádek v selském prostředí (str. 15—21) a o typech vypravovatelů a o odraze osobnosti v pohádkách