ských států i Spojených států severoamerických nutila v zájmu států šíře i hlouběji studovati jazyky, život lidu i tvorby koloniálních národů Asie, Ameriky, Australie, Afriky. Etnografické, linguistické a folkloristické studium nabylo výjimečného významu v Anglii i ve Spojených státech právě pro ohromné kraje dobyté těmi zeměmi. Důsledkem nashromážděného pozorování byla anglickým učencem Taylorem a jeho následovníkem skotským učencem Langem vytvořena nová teorie na objasnění shod mezi látkami a motivy nejrozmanitějších národů. Tato teorie byla nazvána antropologická. Velice divně pak líčena záměna novou teorií v Německu, t. ř. psychologickou — tu se jmenují takořka jedním dechem Wundt, von der Leyen a Laistner (!) a jednou její odrůdou jmenuje freudism (str. 109). K tomu není zajisté třeba dodávati žádných slov. Potom věnováno několik slov historické poetice Aleksandra Veselovského a historické škole založené Vsevolodem Millerem. Této vytýká, že nemohla ovšem odpověděli na otázky o „třídní povaze folklorních jevů". Po nevelké poznámce o historicko-geografické škole a nové formální, v Rusku uzavírá spisovatel svou knihu zdůrazňuje, že „vědecký marxism" měl velice silný vliv na folkloristiku .. . „Nejpřísnější zpracování marxistické metodologie' jest nejbližší úloha ruské folkloristiky" jsou poslední spisovatelova.

Oběma svazkům jsou přidány ukázky z epické poesie (I. 79 až 109), a lidových povídek II, 113—127), jako by universitnímu studentstvu byly těžce přístupné největší ruské sbírky ruských lidových podání.

Zvláštní, jinde tuším nebývalou částí toho spisu jest, že jsou jednotlivým kapitolám připojeny otázky na písemné práce. V 1. ev. uvedena dosti podrobně dotyčná literatura, kromě toho odkazuje se na „nezávaznou literaturu" (I, 20, 11, 112), tu též na některé německé knihy.

Autor této knihy, Boris Matvejevič Sokolov, profesor východoslovanské etnografie na I. moskevské universitě zemřel 30. července 1930 v nej krásnějším mužném věku, v 41. roce svého věku zánětem ledvin. Jeden z nejpřednějších žáků Vsevoloda Millera, věnoval se po výtce výzkumu ruské epické poesie, spolu se svým bratrem Jurijem vydal znamenitý sborník lidových tradic ze dvou okresů Novgorodské gubernie, a dále konal ještě řadu etnografických výprav po různých krajích ruských, naposled do klasického kraje ruských bylin, do kraje Onežského opět s velikou kořistí vědeckou, ještě nevytištěnou. Rozsáhlá byla jeho organisátorská práce muse-ální, zvláště v dřívějším jeho působišti, v Saratově, a potom v Moskvě. Předčasná jeho smrt jest zajisté velmi těžkou ztrátou pro ruskou vědu etnografickou. Nemohli jsme podle svého nej-lepšího svědomí a vědomí napsati příznivější posudek jeho posledního spisu, dělí nás hory základních přesvědčení, ale přes to vzdáváme světlé památce předčasně zesnulého učence vše-