str. 307
je obchodníkům, a prohlášení 941eté Anny Krejzové z Hor. Kamenice na Horšovotýnsku z r. 1926, že spinátko nosila od své mladosti a pamatovala, že je nosívala i její matka a že se nosívalo všeobecně. Z dokladového materiálu pak: 2 spinátka, vykládaná granátky v Uměl. prům. museu v Plzni, získaná roku 1889 z Chrastavic na Domažlicku, 1 spinátko od Krejzové v Národopisném museu v Plzni, 8 spinátek zdobených našitými korálky v Národopisných sbírkách v Praze, které r. 1900 opatřil říd. učitel Ondřej Švejnar v Domažlicích u Giebische, a 2 fotografie spinátek s korálky, prý chodských, v Museum für Völkerkunde ve Vídni. To této metodě úplně stačí, a netřeba se obírati ani výrobkem, ani jeho skutečným původem, ani věrohodností prohlášení atd., jen když má věc předpokládaný tvar. Tím způsobem lze ovšem dojiti k libovolnému, třeba úplně protichůdnému výsledku. Typologie a etymologie může býti při vědecké práci vhodnou pomůckou, nemůže však nahrazovaťi v každém případě pramen. Dělá-li to, pak vnáší do věci jen zmatek, jako na př. etymologické výklady jmen topických, když se současně v archivních pramenech nezjišťuje, kdy jméno povstalo a nebylo-'li odjinud přeneseno, nebo typologie při výšivkách, když se současně nezjišťuje, kdy, kde a proč výšivka povstala a pod. Jakmile jde o výsledek práce lidského ducha nebo lidské ruky, je nutno vždy postupovati metodami historickými, neboť každý výrobek má svůj vlastní vývoj. A. musí se pak v prvé řadě sáhnouti k archivním pramenům, které jsou u nás tak bohaté, že pro poslední čtyři století mohou nám od-pověděti na každou otázku a není třeba nahrazovati je dohady. Nejsou ovšem právě pro to množství dosud prozkoumány a publikovány. A proto ani studie dra Štampacha, hledající pouze tvarovou analogií spinátek chodských (?) s cizími, nemůže při vší dobré snaze dospěti jinam, než jen k problematickým výsledkům. —Jfs—
|
|
