až podnes, je, myslím, základní podmínkou dalších vědeckých prací lido-vědných v Lužici. Upozornil jeem na to již v r. 1929 ve svém Zawodě do studija serbskeho pismowstwa na str. 22 a v pozn. Od bibliografie A. Černého vyšla celá řada nových prací nejen z dílny domácí a slovanské, ale i z dílen neslovanských. Uvedu alespoň některé doklady z posledního období od převratu.

K historické etnografii a k archeologii se vztahuje důležité pojednání J. K ř i ž a n k a v Čes. Mać. Serb., roč. 78, 1925, str. 95—119: Wo lužiskim prawěku s etnografickým dodatkem M u ko v ý m. Ačkoliv Křižank postupuje ve svých výkladech velmi opatrně, hlásí se přece k slovanskému autochtonismu.. Vycítil to dobře český recensent studie Křižan-kovy J. Neústupný v Památkách archeologických 35.,, 1927, seš. 1—2. — Křižank mimo to napsal zvláštní studii o některých starožitnostech wo-trowského okolí, svého působiště, do Čas. Mać. Serb. 82, 1929, str. 45—47. — Důležité jsou články, jež se zabývají vlastními a místními jmény v dnešní i bývalé Lužici. Tak na př. Š w e la sestavil rodinná jména z lužické chotěbuzské osady v Dolní Lužici z let 1613—1621 v Čas. Mać. Serb. 73, 1920, str. 20—27. Prof. A. Muka, jenž se zvláštní zálibou sbíral a vykládal všechna jména lužická, vytiskl také řadu příspěvků jednak v čas. Mać. Serb. 76, 1923, str. 200—204; 78, 1925, str. 64—78; 81, 1928, str. 57—59, jednak ve své monografii o lukovském okrese (Bausteine zur Heimatkunde des Lu c kau er Kreises, Lukow 1918), jednak také ve větší své práci Serbake 1 e ž o w n o s t n e (a městnostne) mjena a jich w o z n a m, vytištěné ve Slavii Occidentalis, v roč. HL-—VI. v letech 1923 až 1927. Celou dolnolužickou topografii vytiskl Muka v III. svazku svého životního díla, Slovníku dolnolužického jazyka a jeho nářečí, v Praze 1928. Bibliografii lužických etnografických prací Mukových sestavil profesor O. W i ća.z v monografii o A. Muko vi (Budyšín 1924).

Z důležitějších demografických statí zvláštní zmínky zasluhuje monografie M. Krále o obyvatelstvu n es v ač id 1 s k é ho panství v 1. 1637—1706 v Čas. Mać. Serb. 80, 1927, str. 74—95; 81, 1928, str. 21—46; dále pak důkladná li d o vědná statistika slap. janské osady, v r. 1926, sestavená místním spisovatelem J. Lorencem-Za-lěskim a vytištěná rovněž v Čas. Mać. Serb. 83, 1930, str. 22—25. Vyznívá mocným protestem proti povlovné pruské germanisaci odpíráním lužických škol a možností vlastního kulturního a náa*odního života lužického. Podobné stati, jež mají poměrně silný ráz kulturně-historický, nacházíme v beletr. revui „ŁufiCa", jakož í v kalendářích hornoluž. evang. Pře tížena k u a dluž. P rat y j i. Hlavním a pozorným zkoumatelem starých zápisů, archivu a kronik je literární historik prof. Ota Wiéaz, jenž se snaží proniknouti do duše lužického člověka a lidu, uvádí jej v jeho bytu v souvislosti s celým ovzduším dobovým, ve vzájemných stycích, ѵѳ stycích s vrchností, s Němci i Slovany. Jeho příspěvky .najdeme v ,,,Ł u ž i c i" a v Pře cl že na ku, jež rediguje. Z posledních jsou cenné dokumentární výklady o lužickém venkově v době roboty v Předzenaku na rok 1931.

Pokud jde o lidové písně, připravil B. K r a w c nové vydání klasické sbírky Smolerových Písniček, ale Matice lužická nemá hmotných pro-střediců na tisk. Krawc sám napsal několik liclovědných studií písňových. Z nich o oblíbené písni Za Kamjeúcom za g o rami v Čas. Mać. Serb. 78, 1925, str. 79—94, a dále o písni Stawaj mi, stawaj, p oh o n čo! tamže, roč. 79, 1926, str. 52—70. Upozorňuji také na H. Šlecův příspěvek k předhistorii Smolerových Písniček v Čas. Mać. Serb. 75, 1922, str. 42—70.

V oboru lidové pro s a i c k é literatury přibylo rovněž dosti nových dokladu Chystám souborné vydání této literatury. Přednášel jsem o ní na prvním sjezdu slovanských filologů v Praze. Přednáška vyšla tiskem v publikacích sjezdových s názvem: Lužic k o srbská lidová podání prosaická. K ní tedy odkazuji. Nové drobné příspěvky stále vycházejí jak v lužických časopisech, tak i v kalendářích, hlavně zásluhou O. W i č a z e a B, Š w e 1 y.