O lužickém kroji nově a výstižně psal Ludvík Kuba ve svém Čtení o Lužici (Praha 1925). Jeho bystré postřehy a poznámky, společně s výraznými obrázky, mohou býti rovněž východiskem nových prací. Obrazy slovinského malíře A. Treten jaka jdou ve šlépějích Kubových. Jiné lužické práce Kubovy uvádím ve své monografii o L. Kubovi (Praha 1926).

Poměrně málo máme příspěvků z lužického zvykosloví, z domácího života, rodinných slavností i obyčejů v rámci všedního nebo svátečního data. „Lužica" přinesla v roč. 42, 1927-28, několik příspěvků k dolno-lužickým přástkám. Napsali je M. B a 1 c k a, M. F o bo a také B. Šwela, jenž vytiskl s některými změnami svou stať o dolnolužických přástkách, literou poslal do záhřebského Sveslavenského Zborníka, kde vyšla teprve k vánocům 1930. Šwela připojil k svému obrazu také potřebnou terminologii a popis oblíbených her o přástkách. Na vědecké zpracování známých hornolužických katolických velkonočních .„křižerjow" vypsala Matice lužická v r. 1930 zvláštní cenu. Dílo dosud ohlášeno nebylo.

O ohlasech lidového práva v příslovích a zvycích na základě srovnávacím pojednal mladý lužický právník Jiří Cyž v seminární cvičné práci u mne ve školním roce 1929/30. Práce je dosud v rukopise. O pověrách a lužických zvycích vytiskl práci dr. Edm. Schneeweis v uvedených již publikacích Slovanského ústavu při berlínské universitě. Ukázkou ze své knihy přednášel Schneeweis o lužických svatebních obyčejích v berlínském Slovanském ústavě dne 26. února 1930 (srovn. o toni jeho autoreferát v Čes.-luž. Věstníku 11, 1930,, str. 45—46, s vlastními obrázky). Schneeweis se také obírá léčivými bylinami a lidovými pověrami léčebnými pro chystaný příruční slovník lidových'obyčejů, o němž přednášel na prvním sjezde slovanských filologů v Praze. V Čas. Mač. Serb. 83, 1930, str. 113—119, vytiskl podrobný dotazník se zřetelem k lužické oblasti.

Veliké množství materiálu pro lužické zvykosloví má také uvedený dolnolužický slovník Muků v, jak jsem upozornil ve své recensi v ČMFL. 16, 1929/30, str. 68—69. Muka po dávném příkladu Vukova srbského slovníku zapisoval nejen slova, ale podával i popis lidových zvyků, her, průpovědí, přísloví a pořekadel, popis kroje a jeho součástek, popis stavení s celým příslušenstvím, popis'jídel,, prací, obřadů, názvosloví hospodářské atd.

Potěšitelný je rostoucí zájem etnografický u lužických studentů. V Horní Lužici je to Pavel Nedo, studující v Lipsku, který se poctivě zabírá do studia lužické lidovědy, jak ukazují jeho stručné výtahy z přednášek o lužické lidové písni v čas. Serbski student 11, 1930, str. 25—26, zvykoslovná studie Hoúče starého! tamže, str. 41—42 a j., v Dolní Lužici Herbert Cer na, studující v Halle, jenž chystá větší monografii o lužické vesnici (typu) a lužickém obydlí. Současně při tom studuje lužické zvykosloví. Poněvadž má pevnou oporu v hallském Provinciálním museu, pustil se do filmování významných národních zvyků neb obřadů. Dosud pořídil několik národopisných filmů, jež mají určitou dokumentární cenu. Je to oslava masopustu, obžinková slavnost Kokot (trhání kohouta), práce o lnu a přástky, všechno z rodné vsi Cerúovy Gór v Blatech v Dolní Lužici, mimo to vzácný film pohřbu na člunech v Baduši v Blatech. Cerńa také filmoval, resp. dal filmovat a při tom dohlížel, nádhernou krojovou slavnost dolnolužickou ve Wětošowě dne 10. srpna 1930 o oslavě 50. výročí Dolnolužické Matice. Filmy tyto byly zakoupeny pro Šafaříkovo slovanské národopisné museum v Praze.

Několik drobných, ale cenných příspěvků lužické lidovědě přinesly také fonografie k é zápisy, učiněné pro archiv České akademie véd a umění v Praze v r. 1929 za vedení fonetiků prof. H. P e r n o t a ze Sorbonny a prof.. Jos. Chlumského z Karlovy university v Praze. Poněvadž jsem měl na starosti tyto zápisy, přihlížel jsem také k etnografické stránce zápisů a získal jsem několik věcí docela nových. Z nich výklad o oblíbené hornolužické prasečí polévce a jízdě „křižerjow", jež přednesl P. K. D o-