str. 318
školách v Jugoslávii v VII. třídě, a to s 1 hodinou týdně. Přidává, že není nesnází o náležitě připravené učitelstvo, neboť na všech universitách v Bělehradě, Záhřebe i v Skoplji jsou stolice této vědy, přednášky jsou velmi slušně navštěvovány, na bělehradské universitě je nyní přes 170 řádných posluchačů, v Bělehradě vykládá se již od r. 1906 a přemnozí vykonali odborné zkoušky. Přidány jsou ještě poznámky o postavení etnografie v Německu, Polsku i u nás v ČSR. jak na vysokých, tak na středních školách. A 's opravdovým uspokojením je podškrtnuto, že je Jugoslávie první stát, kde byla lidověcla zavedena jako řádný předmět, třebas měrou velmi ob-mezenou na střední školy. My můžeme též závistivě sledovati tento slibný vývoj u jihoslovanských bratří. jpa.
Bělehradský etnolog, prof. dr. Tihomir R. Gjorgjevič sebral své po časopisech roztroušené články a vydal je knižně pod názvem „Naš život", Beograd 1930—31, sv. I.—IV, istr. 160, 160, 159, 151. Zahájil svůj soubor úvodním, velmi stručným přehledem etnologické vědy u jižních Slovanů {L 1—21), náčrtkem práce různých jihoslovanských ústavů a družstev i museí. V 1. sv. nalézáme stati o národních obyčejích, vesnických řemeslech, o kroji, účesu (I., 80—99), o starých zbraních, kanibalismu, o příslovích, zvláště u Něgoše (I., 137, 148). Větší část těchto statí pojednává o svatbě, svatebních zvycích a obyčejích a vůbec o pohlavním životě, těm věnovány sv. II. a III., tu jsou také stati o polygamii a polyandrii a j. p., též IV. sv. náleží sem o věnu, rozvodu, přiženění a j. p. Mimo to nalézáme v IV. sv. pojednání o obyvatelstvu Srbska po velkém stěhování na sklonku XVII. století a novém jeho osídlování (str. 114—138). jpa.
Orli Lot. Miesięcznik krajoznawczy. Organ kół krajoznawczych młodzieży Polskiego Towarzystwa krajoznawczego 1930, rok XV. W Krakowie.
V květnu r. 1919 byl v Krakově zřízen oddíl Polského spolku zeměvěrl-ného, který byl založen r. 1905 ve Varšavě. Při něm zřízen kroužek mládeže, a od května r. 1920 začal vycházeti měsíčník nazvaný „Orli Lot". Přináší hojně drobné články vlastivědné a lidopisné, zápisy drobných podání lidových, přísloví, pověr, obyčejů, o lidovém řemesle, hrnčířství a j., obrázky cestopisné a j., všechny od členů těchto kroužků, studentů a studentek. Etnograf najde tu leckteré zrnko hodné pozornosti. Hlavní sympatický úkol těchto kroužků i jejich listu je ovšem buditi hlubší zájem pro vlastní lid, a jest hodný následování. Vlastní list Polského spolku zeměvědného „Ziemia" klade důraz na spolupráce mládeže zeměvědné s národopisnými muzei. V listě podávány zprávy o literatuře národopisné, a na str. 131 je též krátký referát o Národopisném Věstníku našem. jpa.
Bulharský národopis našel velmi horlivého pracovníka v mladém asistentu Etnografického musea v Sofii, C h r i s t u V a k a r e 1 s k é m, jenž se soustřeďuje zejména na studium hmotné kultury bulharského lidu, poměrně dosud málo prozkoumané. Při tom sleduje živě etnografické novinky slovanské a všímá si i kulturního života jednotlivých slovanských národů. Na své studijní cestě do Polska navázal Vakarelski osobní styky se slavisty a etnografy polskými,, před vánoci 1930 vypravil se do budapešťského Néprajzi (Národopisného) Múzea, kde se zabral clo zkoumání slovanských živlů ve hmotné kultuře maďarského plemene (podle listu ze dne 13. ledna t. r.).
Christo Vakarelski podal již několik dobrých příspěvku jednak pro poznání národopisných studií bulharských, jednak původních prací nových. Ze všeobecných příspěvku informačních užitečná je stať o dnešním stavu bulharské etnografie, kterou napsal bulharsky do polské revue Lud Słowiański (Krakov 1929, sv. I., seš. 1; str 101—131, Dnešnoto
|
|
