Izvestí). Mimo to se pozorně zabýval bulharskými lidovými kroji a vypravil vkusné album „Bulharských národních výšivek", první díl v r. 1913, druhý, společně s drem E. Petevou v r. 1928. V oboru antropogeografie a historické etnografie pracuje prof. A. I sirko v, ředitel kju6tendilského gymnasia Jordan Z a char i e v, předčasně zemřelý dr. Krum Dron-čilov a j. Kulturní a demografickou historií Makedonie se zabývá prof, Jordan Ivanov. Prof. St. R omanski, jenž zaujíma stolici slovanské etnografie na sofijské universitě, založenou v r. 1924, pracuje zejména v oblasti historicko-statisticko-demografické. Slovanské etnografii věnují pozornost také profesoři L. Mi letič a S t. Mladenov, k nimž se připojuje celá řada jiných bulharských pracovníků, kteří přinášejí drobné i větší příspěvky k poznání bulharského lidu. Vakarelski pečlivě shledal všechny příspěvky, nezapomněl ani na zajímavé nové výzkumy Vasila Stoina v oblasti národní hudby. Připojil také soupis publikací, které jsou určeny výhradně etnografii anebo alespoň etnografie si všímají. Ryze etnografické jsou Izvestija na Národnija etnografski muzej v Sofija, vycházející od r. 1921. Dále akademické publikace: zmíněný Sborník za narodni umotvorenija (od r. 1889), Sbornik na B ä I g a r s k a akad e mi j a na nauki tě (od r. 1913), pokračování Periodičeského Spi-sanija ve Spísaniu na B ä 1 g a r s k a a k a d e m i j a na n a u k i t ě (od roku 1910), nově od r. 1925 M ak e don ski Pregled, orgán Makedon-ského vědeckého ústavu v Sofii. Také I z ves t i ja semináře pro slovanskou filologii při sofijské universitě (od r. 1905) přinášejí studie z oboru bulharské etnografie. Drobné příspěvky národopisné přinášejí i některé jiné časopisy a revue, z nichž I z ve s ti ja varnenského archeologického spolku s materiály z kraje varnenského.

V závěr své bibliograficko-kritické stati připojil Vakarelski výklad o sofijské m Etnografickém museu, jeho vzniku při Národní knhovně sofijské v r. 1879, o jeho vývoji a dnešním stavu. Samostatným ústavem je museum teprve od r. 1906. Dnes má nejhohatší oddělení krojové z rozličných bulharských krajů. U toho je vystavěno bulharské obydlí s vnitřním zařízením ze severozápadního Bulharska, zpracování konopí, hedvábí, tkaní plátna a několik oddělení domácích prací a řemesel. Vypraveny jsou také dvě vitríny s bohatou kolekcí rostlin, užívaných v lidovém lékařství, dvě vitríny s 80 obřadnými chleby, sbírka velkonočních vajec, autentická přijímací síň z Kotlenska, panorama starého železářského průmyslu atd. V posledních letech bylo založeno zvláštní oddělení pro národní hudbu, které čítá dnes přes 12.000 nově zapsaných nápěvů. Dnešní museum, obsahující také bohatou sbírku starých tisků, zbraní, obrazů a j. předmětů, nevyhovuje již nikterak svému poslání a toužebně volá po nové moderní a účelně zařízené budově.

Z venkovských museí pozoruhodnější etnografické sbírky mají města S v i š t o v, Šuměn, Plovdiv a V a r n a.

Vakarelski zakončil svou poučnou stať přáním vybudování nového etnografického musea, založení etnografické společnosti, popisování národní kultury všech bulharských krajů, ve stálé spojitosti s kulturami ostatních evropských i neevropských národů.

Bulharskému etnografickému museu věnoval Vakarelski samostatnou zmínku také ve své přehledné stati o vědecké o r g a n i s a c i v Bulharsku v revui Nauka Polska (ve Varšavě XI. 1929, Organizacja twórczości naukowej w Bulgarji), kde se zmínil také o druhých museích a příbuzných ústavech.

Práce tyto pak doplnil velmi svědomitou a podrobnou bibliografií bulharské lidovědy v 1. 1914—1927 v Zeitschrift fůr slavische Philologie VI. 1920, str. 417—448 a sv. VII. 1930, str. 183—209 (Bibliographie der bulgarischen Volkskunde 1914—1927). Pokračováním je bibliografie za rok 1928—1929 v Izvestích Národního etnografického musea v Sofii, sv. VIII. až IX,, str. 310—326: Knigopis za 1928—1929 god,, týkající se nejen bulharského národopisu, ale i cizích národů v bulharském tisku. Vakarelski znova všechny uvedené výklady shrnul v etnografickém čísle Ivovského Kuchu