str. 321
Słowiańskeho, roč. Ш. 1930, str. 111—116 v článku: Etnograf ja w Bułgar j i w ostatnich trzech latach 1927—'1930. Ve stati této zdůraznil, že dnešní národopisný (lidovědný) zájem bulharský pohybuje se hlavně v trojí oblasti: folkloru,, etnografie historické a hmotné kultury. Přehled revuí, jež přinášejí také stati národopisné, doplnil Vakarelski novou slavistickou revuí Balgarski Pregled.
Z původních prací Vakarelského mohu upozorniti zejména na první část jeho studií z oblasti hmotné kultury bulharského lidu, věnovanou rádlu (I z veštestvenata kultura na Balg aritě. I. Bala) v Izvestích so-fijského Národního etnografického musea, roč. VIII—IX., str. 55—109, založenou na bohaté srovnávací literatuře předmětu, jakož i na vlastních výzkumech ze studijní cesty, podniknuté společně s krakovským profesorem L. Savickým. Vakarelski mimo to sestavil zvláštní dotazník svého tematu, jejž rozeslal po všech krajích bulharských, celkem 145, z nichž dostal zpět pouze 82. V důsledku toho jeho mapa rádiových typů v Bulharsku je poněkud neúplná a musí býti časem doplněna i pro kraje, z nichž dotazníky nedošly. Vakarelski vyšel při svých studiích z práce N o p c s o v y Albanien. Bauten, Trachten und Geräte Nordalbaniens (1925) Nopcsa našel na Balkáně pět rádiových typů: románský, staroslovanský, bulharský, srbský a španělský. Poněvadž všechny tyto typy jsou také v Bulharsku, překreslil Vakarelski především mapu Nopcsovu pro orientaci. Pokud jde o oraclio samé, ze dvou základních typů s plazem anebo bez plazu (Vakarelski píše: plazičen —bezplazičen) je dnes v Bulharsku doložen pouze typ s plazem, odlišující se krajově podle toho, je-li oj rovná nebo zahnutá, s menšími variacemi ve výpravě rádla, jež mohou míti rúz a význam čistě individuelní. Vakarelski shledal celkem čtyři typy: 1. s rovnou ojí, 2—4 s ojí zakřivenou s jednotlivými odchylkami ve výoravě rádla, jež nejorigi-nálnější je v tzv. typu makedonském. Vakarelski všechny typy doprovodil jasnými nákresy, částečně i fotografiemi, a nakreslil podle své typologie zmíněnou mapu. Cenné jsou další výklady Vakarelského z terminologie rádla a jeho součástek, většinou dokládané výzkumy z rozličných prací etymologických. Vakarelski se celkem při svých výkladech opíral o starší i novější literaturu, používaje z českých prací hlavně N i e-rterlových Slovanských starožitností a příslušného svazku Národopisu lidu českoslovanského I., 1. část 2, vyd. 2 z r. 1923. Povšiml si také výkladů Jankových ve II. roč. našeho Národopisného Věstníku čsl. a H u j e-r o v ý c h v Úvodě do jazyka českého. Mohl bych doplniti ještě příslušný passus z Jankových přednášek O pravěku slovanském (Praha 1912). zvláště na str. 60. Citáty Vakarelského jsou většinou správné, v doslovném přejímání českých textů ovšem s nezbytnými drobnými chybami tiskovými, běžnými v cyrilském tisku: Nidrle vedle Niederle (v pozn. na str. 100 a j.), M i k 1 o š i c h m. M i k lo š i č anebo Miki o eich (v pozn. na str. 104); hluž. vojsko bych raději psal w o j i s k o, f. j. veliká nebo hrubá oj, na rozdíl od wójsko; pal o š na str. 106 dole jest asi chybně m. palaš (meč). Jos. Páta.
Dm. Zelenin vytýká ve svém pojednaní: Die religiöse Funktion der Volksmärchen Internationales Archiv für Ethnographie XXXI., 21—31), že se
pohádky studovaly dosud málem výhradně po stránce literární, a tudíž nevíme téměř nic o životních poměrech, za kterých se vypravují. Jen zásluhou ruských etnografů zapsáno bylo několik velmi závažných zpráv. Znamenitý ruský badatel obrací zřetel na některé zprávy tam sebrané u primitivních národů sibiřských. Myslivci hledí získati přízně lesního ducha vypravováním pohádek, aneb upoutati jich pozornost tou měrou, že zapomene na své stádo, takže lovec snadno se může zmocniti jeho „hříbátka", datla, jelena a j. Lesní duchové zjevují se v různé podobě, sedajíce na vypravovatele, na různé části těla, ba i na jeho nos, poslouchají. S tím souvisí, že v jistém období je zakázáno vypravovati za dne, v létě, — to je dosvědčeno také na Ukrajině. Tytéž- zákazy týkají se ještě hádanek, a též
|
|
