literatury by si měly všímati mnohem bedlivěji především těch děl slovesných, jež lid čte, jimž rozumí a z nichž čerpá nadšení, poněvadž jedině rozborem tohoto písemnictví můžeme poznati kulturu národní. „Moderní lido věda podobně všímá si u lidu i zjevů na pohled nepatrných a nejobyčejnějších. Víť, že na př. i prostý předmět, jako je třeba rýč, motyka, je výsledek myšlenek, na kterých pracovaly četné generace tisíce a tisíce let. Přišli jsme k tomuto poznání pozorováním národů nevzdělaných. Aj právě moderní věda je to, která pátrá na odvěkém pochodu lidského ducha za neurčitým a nevědomým cílem vzdělanosti a pokroku po každé i zarůstající stopě, aby mohla oceniti nesmírnou tu práci, na které lopotilo se neúmorně tisíce a tisíce věků lidských." Avšak Jakubec nezapomíná ani sociálně politických důsledků studií lidovědných, ano výslovně se k nim obrací a uvádí je jako důležitý cíl při badání odborném: „Vedle rychlého mizení starých charakteristických zjevů lidové kultury jsou tu i jiné příčiny, které nás nutí, abychom důkladněji hleděli proniknouti skutečný stav lidu. Žijeme v době, kdy volá se po širších právech lidu, po úplném jeho uvolnění, kdy přiznává se mu za spravedlivou větší účast ve správě i úradách o jeho existenci, právo, aby více vsahoval ve své osudy, aby úžeji sblížil se s vzdělanci; kdy učenější členové téhož národa, zejména politikové, hledají styk s lidem, hledí nabyti vlivu na jeho vychování a názory, kdy lid, jehož zvědavosti dostačovaly dříve různé zkazky a pohádky, novinky týkající se úzce obmezeného jeho okolí, shání se po časopisech, aby sledoval události v nejširší jeho vlasti, v době, kdy lid počíná nabývati vědomosti o svém významu a důležitosti pro stát i společnost."

Národopis ovšem má svůj vlastní daleký cíl: jde o to, postihnouti „známky kmenové", zjistiti osobité rysy duchové i hmotné vzdělanosti každého národa, objasniti je s hlediska psychologického a najiti ony podstatné vlastnosti, které tvoří základ národní povahy. Jedině touto cestou lze najiti to, co Taine se pokusil vykládati vlivy plemene (rasy).

Na prahu nového období dějin našeho národopisu Jakubec podal statí o „Českém Lidu" projev programní, s nímž se srovnává jeho další činnost organisační i nauková. V Hlase Národa (1892, č. 148, příl. „Nedělní Listy") otiskl posudek o díle Zíbrtově „Dějiny kroje v zemích českých", oceňující zejména srovnávací stanoviště autorovo. Práci pokládá za důsledek vědeckého snažení, které si klade za úkol „vystopovati individualitu národní jak na základě stavu přítomného tak i v jeho vývoji historickém, při tom však dbá vztahů k národům okolním i vlivů cizích, důležitých i v kroji, poněvadž také oblek jest vnějším projevem duchové kultury znázorňuje vývoj i ráz její v jednotlivých obdobích".

Osvědčiv takto své zásadní hledisko v oboru národopisném, Jakubec do I. ročníku Čes. Lidu přispěl článkem „K názvosloví našeho dialekt u", v němž rozbor jazykovedný doplnil úvahami rázu sociologického. Naznačiv význam studií dialektických podle vlastního pozorování, ukazuje, jak rozdíly nářeční souvisí se starými hranicemi vrchnostenských panství, tvořících až do r. 1848 uzavřené celky správní i hospodářské, odlišné od sousedství krojem i zvlášt-