lupičů sklepním otvorem, mlynárova dcerka je sama doma, stíná lupiče jednoho po druhém, vůdce unikne. Po čase přijde vůdce jako krajánek, je přijat za stárka, dívka si ho vezme. Po svatbě vláká lupič mladou ženu, těhotnou, do lesního sídla lupičů, kde je baba hospodyní; chce však sečkat s pomstou, až žena slehne. Ženě se podaří prchnout, dvanáct lupičů oběšeno, baba spálena, vůdce odřen. Nemám toho tisku, ale dva jiné texty z podání ukazují, že jde o nábožnou píseň o zázraku P. Marie.

V rukopisné sbírce Václava Popelky, v Národopisném museu, je pod číslem 4. d. text odpovídající tištěné písni: Do mlýna leze sklepem dvanáct lupičů, dívka je postíná, dvanáctý je jen raněn, ožení se jako stárek s dívkou, vláká těhotnou ženu do lesního sídla lupičů, jeho matka mu brání pomstít se ženě, dokud žena neslehne. Když žena po porodu prchá, chrání ji P. Maria, lupiči jsou pak vojskem schytáni.

Kubín v druhém svazku povídek z Podkrkonoší zapsal pod číslem 132: Sedm lupičů z lesního zámku leze do mlýna, raněný vůdce pak jako stárek odveze těhotnou ženu do krčmy k dvanácti lupičům, ukáže ženě jizvu na hlavě, jeho matka brání pomstě,, pokud žena neslehne, P. Maria sama vyzve rodičku k útěku, chrání ji svým pláštěm.

Baar zapsal v druhém svazku Chodských povídek a pohádek pod číslem 6 (s. 33) podání, které slyšel na Šumavě vypravovat o Šimanovic mlýně u Klenci. Jeho zápis je jistě vyprávěn svými slovy, ale netřeba pochybovat, že jej vskutku slyšel v podstatě tak, jak povídá. Ovšem, není to skutečný příběh: toulavá písnička umístila děj do Klenci, v Klenci si toho všimli. Ale pokračování příběhu svědčí spíš o nějakém jiném nemotorném tisku než o lidové tvůrčí fantasii:

Přepadení mlýna na Štědrý den o jitřní, z dvanácti lupičů, lezoucích okénkem, jedenáct sťato dívkou, dvanáctý raněn; přijde jako krajánek za stárka, Hanča se zamiluje. Když otec krajánka pro to vyžene, uteče Hanča s ním (Baar se tu patrně vyhnul těhotenství ženy); lupič ji zavede do jeskyně dvanácti lupičů, svěří ji babě v kuchyni, káže vařit smolu. Baba ji propustí oknem, lupiči hodí do smoly babu, píchají vozkovi do koží na voze, pod nimiž je schována Hanča. To je pokračování, přejaté z jiných variant a končí docela spisovným závěrem: vozka zaveze kůže kupci, kupec si Hanču nechá, Hanča prodává v krámě, lupič-myslivec ji vyzve, aby v noci přišla na silnici. Hanča se smluví s kupcem, že bude na ni čekat s vojskem, vezme s sebou uspávací prášek. Lupiči ji vyzvou, aby zůstala u nich vařit, dívka je uspí práškem, vydá vojsku. Tedy celkem nemotorná detektivka pro lid.

Vaněček v Lidových vypravováních z Podbrdska a jiných českých krajů má pod číslem 55 změněný závěr písně. Lupičů je s vůdcem Bubiřuchem osm, po nezdařeném přepadení mlýna Bubiřuch si jako stárek dívku vezme, jde sám k druhům do lesa, smluví s nimi nové přepadení mlýna; lupiči umučí jeho ženu, pochovají ji do jámy pod kámen.