Třetí text tamtéž č. 115. složitější. Mlynárova dcera na radu baby sbírá za mlýnem v noci koření proti bolení zubů, najde a odvede osedlaného koně. To je vzato z povídek o cestě k šibenici. Lupič jako kníže na námluvy, zve dívku; dívka jde do zámku, krmí dva psy, zámek zpustlý, komora se špalkem, díra plná těl. Lupiči znásilní přivedenou dívku, než ji umučí. Když se lupiči opijí, prchne schovaná dívka, jede kočárem, skryje se pak ve vozech, naložených roštím. U hostiny vypravuje o znásilnění dívky.

Vaněček č. 56: Mlynář je na trhu, jeho dcera zaslechne lupiče, jak se radí, že vlezou do mlýna derou hřídele mlýnského kola; jedenáct jich postíná, dvanáctého raní. Raněný přijede jako pán, odveze dívku do lesní chalupy, zavře ji v pokoji kde je špalek atd., dívka vleze pod postel. Čtyřiadvacet lupičů umučí jinou dívku, uťatá ruka padne pod postel, skrytá dívka prchne; schová ji cestou vozka v obilí na voze. Pak přijde ženich k hostině, 'dívka vypravuje co zažila jako sen, ukáže uťatou ruku. Vypravěč se patrně zmýlil, když nechal dívku odvézt lupičem (to je motiv z druhého variantu); ženich jednou prozrazený by nemohl přijít k hostině.

Druhý variant.

Dívka je ženichem-lupičem odvezena do jeho sídla, má být mučena, hospodyně jí pomůže k útěku. Vycpaná panna u studny; prchající dívka na stromě neb v dutém stromě; dívka skrývaná vozky, kteří vezou obilí, roští, kůže.

V mých povídkách z moravského Valašska č. 33. K vyběračné dceři mlynářové (srv. Kubín Pk. I. č. 157 a Bouchal v Č. Lidu) přijde lupič jako pán na námluvy. Pak, když je mlynář na trhu, přepadnou lupiči mlýn, lezou derou pod železnými dveřmi (srv. Popelka č. 4. c) do třetího sklepa. Dívka jich jedenáct postíná, dvanáctého raní. Raněný přijede znovu jako ženich, odveze dívku v kočáře do lesního sídla, po jizvě poznán. Dívka zavřena s mrtvolami v sklepě, bába ráno postaví místo ní k studni vycpanou pannu, dívka prchne, skryje se na stromě. Lupiči střelí po panně, jdou se psy za dívkou, psi staví strom. Lupič leze na strom, dívka strachy po prvé močí, po druhé kálí. Lupiči míní, že padá rosa, že opadávají šišky, pobijí psy, že ztratili čich a odejdou. Dívka prchne k silnici, dvanáct vozů s kožemi, poslední vozka ji schová pod kůže. Lupiči sházejí všechny kůže na zem až na poslední dvě, jež páchnou (puella petit). Dívka se vrátí k rodičům, zůstane svobodna. (Jediný text, v němž hrůza se střídá s hrubým humorem.)

Bayer v druhém svazku Valašských národních pohádek má pod č. 2. pohádku, která v první části má shodné rysy s mojí povídkou, ale pokračuje mravoučně nábožným příběhem čistě kalendářového rázu. Dva lupiči zdrží mlynáře na trhu, ostatních jedenáct jede k mlýnu s vozy obilí. Mlynárova dcera jim neotevře, lezou dovnitř po žebříku; dívka je, až na posledního, postíná. Ten poslední přijede v kočáře na námluvy, odveze dívku do lesa, zbojníci si ji nechají na pomoc staré kuchařce, kuchařka jí poradí postavit k studni vycpanou pannu a prchnout. Lupiči střelí na pannu, běží za dívkou,